Zrušení superhrubé mzdy a možné progresivní zdanění

V minulém článku jsme se zabývali možnými scénáři ohledně zrušení superhrubé mzdy ve vztahu k průměrné mzdě. Jak se ale projeví u těch, kteří se se svým měsíčním příjmem pohybují výrazně pod, nebo zejména výrazně nad úrovní průměrné mzdy? Zaplatí ti nejbohatší více než doteď? Sníží se daňová zátěž pro lidi s menšími příjmy?

Pro získání odpovědi na otázky v předchozím odstavci je třeba znát dva základní pojmy, z nichž jeden dopadá i na nynější daňovou sazbu. Prvním z nich je koncept tzv. solidární přirážky, který náš daňový systém využívá. Přirážka se vztahuje na lidi, jejichž roční příjem ze závislé práce či podnikání (tzn. nikoliv např. nájemné, dividendy atd.) přesahuje 48 násobek průměrné měsíční mzdy. Za předpokladu, že vydělají každý měsíc stejně, letos by se jednalo o lidi s měsíčním příjmem vyšším než 139 340 Kč. Přirážka funguje tak, že z té části jejich mzdy, která přesáhne oněch necelých 140 000 Kč, zaplatí kromě standardní daňové sazby ještě dalších 7 %.

Dalším důležitým termínem je tzv. progresivní zdanění – na jeho základě by lidé s vyššími příjmy platili nejen větší obnos než ti ostatní (což se děje už nyní – 15 % z milionu je víc než 15 % ze 30 000); ale také s vyšší procentní sazbou – místo 15 % by zaplatili například těch v předchozím článku zmíněných 19 %. Existují samozřejmě také slevy na dani, které se projeví tím výrazněji, čím nižší má poplatník měsíční příjem – v případě slev na děti může daň sestoupit až do záporných hodnot. Takových poplatníků se ale progresivní daň logicky netýká.

Může progresivní daň vypadat i jinak než jako dvojí sazba (tedy 15 % do určitého příjmu a poté 19 %)? Ano, může růst s měsíčním příjmem. Takováto daň sice působí lidumilně, zároveň ale bývá ne zcela neprávem označována jako sankce za úspěch a víc než cokoli jiného svádí k hledání alternativních východisek. Zdá se tedy, že nejrozumnější variantou je přece jen ta první, ačkoli ji těžce ponesou ti, kteří se se svými příjmy ocitnou těsně nad hranicí, zakládající povinnost odvádět 19 %.

V předchozím článku byla řeč o dvou možných postupech při zrušení superhrubé mzdy. Proč jej klademe do souvislosti s daní za úspěch? Právě kvůli oněm 90 miliardám Kč ročně, o které by státní pokladna mohla v nejhorším případě přijít. Nezanedbatelnou část z nich by totiž mohlo pokrýt právě progresivní zdanění. Je jasné, že by z něj pravděpodobně jen velmi málo lidí s vysokými příjmy sršelo nadšením. Jelikož však solidární přirážka substituuje klasickou progresivní daň, je vysoce pravděpodobné, že by při zavedení jakékoli formy progresivní daně odpadla právě alespoň solidární přirážka. V kombinaci se zrušením superhrubé mzdy by to v řeči čísel znamenalo, že bohatí by sice procentuálně zaplatili více než lidé s nižšími příjmy, ve výsledku však stále nižší částky než platí nyní.