Každý členský stát Evropské unie má vlastní daňová pravidla. Jednotlivé jurisdikce se odlišují např. předmětem zdanění, jeho výší, způsobem vymáhání či povinností k registraci. Zjednodušeně lze však říci, že jistý základ pro správu jak personálních, tak korporátních daní, sdílí všichni členové EU.
Výjimkou (a do jisté míry inspirací) z tohoto pravidla je Švýcarská konfederace. Už ze slova „konfederace“ je patrné, že Švýcarsko funguje relativně nezávisle jak navenek, tak dovnitř. Vnitřně se člení na tzv. kantony. Vztah jednotlivých kantonů k centrální švýcarské vládě (velmi zjednodušeně řečeno) lze připodobnit ke vztahu členských států USA k jejich centrální vládě. Každý ze švýcarských kantonů má pak vlastní daňové zákony, což vede k „boji“ mezi jednotlivými kantony o to, který z nich nabídne investorovi lepší daňové podmínky pro jeho podnikání. Ve Švýcarsku také probíhá zdanění jak na kantonální, tak na federální úrovni.
Samozřejmě se zde projevuje fakt, že Švýcarsko jako takové není členem EU. Avšak i země, které nejsou členskými státy EU, se jí poměrně často (kvůli usnadnění obchodní spolupráce) daňovými pravidly přizpůsobují. Švýcarsko však nikoliv. Již ze svého historického hlediska se jedná o zemi natolik suverénní, že vnutit jí jakýkoliv mezinárodní předpis je prakticky nemožné. Vyplývá to mimo jiné i ze skutečnosti, že se jedná o stát ekonomicky neobyčejně vyspělý s obrovskou finanční silou.
Výjimkou potvrzující výše zmíněné pravidlo je před nedávnem proběhnuvší referendum o dani z příjmů právnických osob. Dosavadní švýcarský daňový systém totiž umožňoval různou výši korporátní daně pro domácí a zahraniční společnosti. Švýcarsko tak vlastně bylo daňovým rájem na území Evropy. V současné době se výše daňového zatížení napříč všemi kantony pohybovala pro zahraniční společnosti v rozmezí 8 až 12 %, zatímco pro domácí společnosti od 12 do 24 %.
Dle nově přijaté vnitrostátní úpravy tak bude korporátní daň pro zahraniční i tuzemské společnosti na stejné úrovni. Podíl zahraničních společností na zaměstnanosti na území Švýcarska je zhruba 25 % a na HDP zhruba 33 %. Je tak evidentní, že zvýšení korporátní daně pro zahraniční investory může vést k odchodu těchto společností z území Švýcarské konfederace. Aby tomuto švýcarská vláda předešla, zavedla současně se sjednocením korporátní daně možnost daňových odpočtů ze zisku z patentů a výdajů na výzkum a vývoj, s čímž EU a OECD souhlasí.
Výše zmíněná opatření dle předběžných odhadů povedou ke ztrátě zhruba 47 miliard korun ročně. Tuto ztrátu chce centrální vláda kantonům kompenzovat tak, že zvýší jejich podíl na zisku federální daně. Zároveň však centrální vláda rozhodla o zvýšení příspěvku odvodů do penzijního systému o zhruba 47 miliard korun. Teoreticky tak může přijetí nové daňové úpravy v kombinaci s novými penzijními opatřeními znamenat to, že státní rozpočet nezaznamená zásadnější změnu.
Zajímavostí je, že výše zmíněná opatření přijalo všech 26 kantonů s celkovým podílem přes 66 % hlasů pro přijetí nové úpravy. Daňové zatížení se ve Švýcarsku pohybuje v průměru kolem 17 % (přičemž za poslední desetiletí klesá), což je o 2 % méně než v České republice. Důvodem pro přijetí zmíněných opatření je nátlak EU a OECD. Obě tyto organizace totiž vyslaly směrem ke švýcarské vládě výstražnou informaci. Dle jejího znění by v případě, kdy by Švýcarsko nepřijalo opatření pro optimalizaci své daňové politiky, EU sáhla k restriktivním opatřením proti švýcarským společnostem působícím na jejím území.
Nová právní úprava má vstoupit v účinnost počátkem příštího roku. Je sice pravdou, že přijatá úprava povede ke zvýšení korporátní daně pro zahraniční investory, ale zároveň zde bude možnost využít nového systému daňových úlev. Z hlediska finanční jistoty, prestiže dané jurisdikce a předvídatelnosti místního právní prostředí tak i nadále Švýcarská konfederace zůstává místem, které lze jednoznačně doporučit jako místo pro investici zahraničního kapitálu.
Žitná 562/10
Praha 2, 120 00
© Parker & Hill 2021 | Všechna práva vyhrazena | admin