Koncem roku 2018 vydal Evropský soudní dvůr (ESD) rozhodnutí ve věci C-575/17 (Sofina SA a další proti Francii), týkající se srážkové daně a diskriminace nerezidentních poplatníků. Zatímco francouzské společnosti mohly v případě ztrátovosti v daném fiskálním roce požádat o vrácení srážkové daně z dividend, nerezidentní společnosti nikoliv.
Mezi rozhodnutím ESD a reflexí ve vnitrostátních úpravách, kterých se dotýká, mnohdy dochází k určitým prodlevám. Tyto prodlevy mohou být způsobeny administrativní náročností vtažení soudního rozhodnutí do právního předpisu. Konkrétním příkladem je právě nizozemská reakce na citované rozhodnutí.
Nizozemská vláda oznámila úmysl omezit onu možnost vrácení srážkové daně z dividend (a mj. také daně z hazardních her) – jak pro daňové rezidenty, tak pro nerezidenty. Jelikož ale tento úmysl hodlá nizozemská vláda realizovat až s účinností od roku 2022, pro mezidobí dekretem upravila podmínky pro nerezidenty tak, aby alespoň částečně vyhovovaly rozhodnutí ESD.
Mezi zmiňované podmínky patří zejména srovnatelnost ztráty, kterou utrpěl nerezidentní daňový poplatník, s poplatníkem nizozemským. Dále musí být poplatník, který se uchází o vrácení daně, skutečným majitelem příjmu z dividend. Ke kontrole naposledy jmenovaného kritéria stanovila dánská vláda teritoriálně omezující podmínku – daň může být vrácena pouze nerezidentům se sídlem v zemích, které mají s Nizozemskem uzavřenou dohodu o výměně daňových informací. Kromě států, které mají s Nizozemskem uzavřeny bilaterální dohody, půjde také o státy EU a Evropského hospodářského prostoru.
V neposlední řadě také dekret zahrnuje opatření proti zneužívání dosažitelných výhod a lhůtu, ve které mohou poplatníci požádat o vrácení srážkové daně z dividend, a sice 3 roky od konce roku, pro který je vrácení daně žádáno.
Žitná 562/10
Praha 2, 120 00
© Parker & Hill 2021 | Všechna práva vyhrazena | admin