Banky jsou opět povinny dodržovat DTI a DSTI. Změní se tím něco?

LTV (loan to value) je poměr půjčené částky k ceně nemovitosti, která je z hypotéky hrazena. Jinými slovy, kolik musí mít žadatel o hypotéku již naspořeno, aby mu byla hypotéka poskytnuta. Běžně se operuje s 90 % LTV a 80 % LTV. Donedávna byla volba mezi těmito dvěma možnostmi podmíněna především schopností žadatelů naspořit konkrétní částku a prokázat bance svou důvěryhodnost vzhledem k mnohaletému finančnímu závazku. Důvodem pro snahu dosáhnout na 80 % LTV pak byla příznivější úroková sazba.

S účinností opatření přijatého ČNB loni v listopadu nyní komerční banky omezí poskytování hypoték s 90 % LTV. Nyní o takovou hypotéku budou moci s úspěchem žádat pouze osoby mladší 36 let. V odůvodněných případech bude možné udělit výjimku ve výši 5 %. Zároveň opatření opět zavedlo i limity DSTI a DTI. DSTI zkoumá, jak velkou část svého čistého měsíčního příjmu žadatel o hypotéku vynaloží na splátky (hypotéky i případných svých dalších dluhů); nově je DSTI zastropováno na 45 % (pro mladší 36 let potom 50 %). DTI se potom zabývá otázkou, kolik čistých roční příjmů by žadateli stačilo na uhrazení všech jeho dluhů (8,5 násobek obecně, pro mladší 36 let pak 9,5 násobek). ČNB ve svém opatření připouští výjimky z těchto pravidel, je-li hypotéční banka přesvědčena o tom, že žadatel přesto bude schopen splácet.

Je samozřejmě otázkou, nakolik se zejména zavedení DTI a DSTI skutečně projeví. To, že je nyní povinné, ještě neznamená, že jej již hypotéční banky dlouhé roky nepoužívají. Právě ony mají přece největší zájem na tom, aby jejich klienti byli schopni dlouhodobě splácet své úvěry. Místem, které žadatel o hypotéku pravděpodobně pocítí ponejvíce, tak nadále zůstává především úroková sazba. Ta se i u těch nejvýhodnějších hypoték dnes běžně pohybuje nad 5 %.