Autor: Karas

Výše schodku státního rozpočtu ke konci září roku 2019 činí zhruba 21 miliard korun, což odpovídá nejhoršímu výsledku od roku 2014. Přitom ještě v loňském roce 2018 byl státní rozpočet ziskový, a to s přebytkem přibližně 16,8 miliardy korun. Příčinou tohoto stavu je skutečnost, že česká ekonomika roste pomaleji, než jak vláda očekávala, v kombinaci s loňským plošným navyšováním platů státních zaměstnanců a důchodů.

Zajímavostí však je, že oproti srovnatelnému loňskému období stát doposud na daních vybral o 7 % (66 miliard korun) více. „Nadměrně“ pozitivní výsledek loňského rozpočtu byl však do jisté míry způsoben skutečností, že Česká republika čerpala zbytek dotací za programové období pro léta 2007 až 2013, které předtím nestihla vyčerpat. V letošním roce tuto možnost nemá.

Z hlediska dotací se pomalu blíží konec programového období 2014 až 2020, což znamená, že se musí Česká republika snažit vyčerpat prostředky i pro toto období. S tímto se ale pojí i vyšší míra výdajů spojených především s nuceným předfinancováním (nárůst o 18 miliard korun).

Obecně lze říci, že majoritní podíl na neuspokojivém výsledku státního rozpočtu nese samotná vláda, respektive její nepřesné odhady. Zatímco meziroční navýšení výdajů státního rozpočtu činí bezmála 12 %, vláda počítala pouze s 9 %. Naopak dle předběžných odhadů měl výběr DPH posílit o 7 %. Ve skutečnosti je tato hodnota pouze 5 %.  Souhrnným problémem je pomalejší ekonomický růst České republiky, což se odráží v celé (nejenom) daňové oblasti.

Dle dosavadních zkušeností a předběžných odhadů se dá poměrně přesvědčivě odhadnout, že schopnosti pro naplnění rozpočtového cíle budou každým měsícem slábnout. Výsledný rozpočtový schodek se tak odhaduje na zhruba 35 miliard korun, což naplní vládní plány s očekávaným schodkem ve výši 40 miliard.

Francouzská digitální daň velmi podráždila Donalda Trumpa. Stěžoval si, že je daň stanovena proti výlučně americkým společnostem. Za zmíněná opatření také americký prezident slíbil odvetu. Tato daňová „válka“ mezi Francií a USA zřejmě ještě nějakou chvíli potrvá. Na situaci zareagovala i Evropská unie skrze zavedení směrnice, která přikazuje členským státům její implementaci tak, aby byla digitální daň zavedena i na jejich území. Ke konceptu digitální daně se tak připojují i další státy. Teď je mezi nimi i Česká republika.

Podoba digitální daně na území České republiky totiž právě dostává hmatatelnější obrysy. Její hodnota by tak měla být zhruba 7 %. Dotýkat se pak bude firem, které mají celosvětový obrat nad 750 milionů eur a ze služeb v České republice příjem nad 50 milionů korun.

Z hlediska celkového obratu je pak jedno, zda tato firma získá čistě z digitálních služeb či z jakékoliv její činnosti. Mezi zmíněné digitální služby se pak bude řadit využívání internetového rozhraní, prodej dat o uživatelích a marketingová oblast v digitálním prostoru.

Proto, aby se zahraniční subjekty nemohly vyhýbat této dani tak, že přemístí své sídlo mimo území ČR, bylo zavedeno opatření, kdy na polohu tohoto sídla nebude brán zřetel. V praxi to pak bude znamenat, že nesejde na tom, kde sídlí společnost, která služby poskytuje, ale na tom, na kterém místě je poskytuje. Kupříkladu pokud nějakou reklamu shlédne uživatel s IP adresou na území ČR, počítá se to jako služba poskytnutá na území ČR, bez ohledu na to, že třeba platba s touto službou spojená poteče do zahraničí.

Pro kontrolu a správu tohoto nového sektoru bude zřízen speciální finanční úřad, jehož hlavním úkolem nebude jenom prostý výběr a správa daní, ale také dohled nad tím, které všechny příjmy jsou zdanitelné. Dá se totiž očekávat, že se společnosti budou chtít tomuto opatření vyhnout. Návrh zákona ještě neprošel poslaneckou sněmovnou a tak lze očekávat, že bude ještě pozměněn. Hrubé obrysy jsou však již dnes celkem jasně dány.

Spojené státy americké se v posledních měsících nejednou ostře ohradily proti daňové a celní politice jiné suverénní země. V současné době lze na mezinárodní scéně pozorovat napětí např. mezi USA a Čínou. Mezi nové obchodní „oponenty“ se však v poslední době zařadila také Francie skrze zavedení tzv. digitální daně.

Vzhledem ke skutečnosti, kdy Spojené státy obviňují Francii z toho, že zavedení zmíněné zvláštní daně směřuje hlavně vůči americkým společnostem, započaly s vlastním vyšetřováním dané věci. Proti tomuto postupu se také již ozvaly i dotčené společnosti (např. Airbnb, Amazon, Facebook, Google, Microsoft, Twitter), a to ve společném prohlášení, ve kterém zdůrazňují, že tato nová francouzská daň jednak zakládá diskriminační jednání, působí retrospektivně, ale také zpomaluje celkový vývoj digitálního segmentu. Zároveň také upozorňuje, že tyto nově vzniknuvší náklady ve výsledku zaplatí spotřebitel.

Velkým odpůrcem francouzské digitální daně je americký prezident Donald Trump, který již pohrozil tím, že v případě, kdy Francie začne podnikat kroky pro realizaci tohoto nového daňového zatížení, USA podnikne příslušná odvetná opatření. V praxi by se tak jednalo o speciální cla na dovozní artikly z Francie. Reprezentativním příkladem by tak byla daň z vína.

Na posledním summitu G7 se však měli zástupci obou zemí dohodnout na tom, aby přijatá opatření byla co nejmírnější. Jak se tedy situace okolo francouzské digitální daně vyvine do budoucna, ukáže až horizont několika následujících měsíců.

S vývojem samotné společnosti se vyvíjí či přímo rodí nová průmyslová odvětví. Jedním z nich je herní průmysl, který za posledních přibližně 20 let navýšil svůj (nejen finanční) objem opravdu enormně. Této skutečnosti si všimly i mnohé vyspělé země a s touhou si z tohoto obrovského množství zahraničního kapitálu „ukrojit“ alespoň kus, začaly nadnárodní herní a vývojářské společnosti lákat na svá území.

Jednou z těchto zemí je i Velká Británie. Ta totiž v roce 2014 zavedla tzv. program snížení daňové povinnosti pro herní průmysl. Smyslem tohoto programu bylo především malá a středně velká vývojářská studia podpořit v jejich začátcích úlevou na dani.

Této skutečnosti dokázalo velmi dobře využít vývojářské studio Rockstar, a to dokonce tak dobře, že si na něj „posvítila“ TaxWatch UK, což je v Británii autorita sloužící k vyšetřování potenciálních daňových podvodů. Společnost Rockstar (respektive jedna z jejich složek mající sídlo na území UK) za posledních 10 let nezaplatila za své výdělky jedinou libru na dani, a to navzdory faktu, že prodeje jejích her byly zcela rekordní. Nejznámější a jedna z nejvýdělečnějších her všech dob, kterou má toto studio na svědomí, totiž GTA V, prokazatelně vydělala skoro 6 miliard dolarů. Její předcházející tituly se však také nesly v řádu miliard. Společnost Rockstar však z této hry nejenže neodvedla žádnou daň, ale dokonce na daňových úlevách od Spojeného Království inkasovala zhruba 42 milionů liber jako podporu. Proto, aby mohla konkrétní hra získat daňovou úlevu, je potřeba získat ve speciálním testu takové hry 16 bodů z 31, což se GTA V, kterého se prodalo na 100 milionů kusů, podařilo.

TaxWatch uvedla ve své zprávě, že je zcela nelogické a prakticky absurdní, že vývojářskému studiu přišlo v pořádku ze země vyvést takto velký zisk bez jeho jakéhokoliv zdanění. Druhým dechem však tato vládní organizace dodává, že při jejím šetření bylo zjištěno, že společnost Rockstar postupovala zcela v souladu se zákonem, který to dovoluje. Dle zprávy TaxWatch je tak třeba navrhnout do budoucna řešení proto, aby se podobná situace již neopakovala. Jakými mechanismy toho však chce docílit, zatím není známo.

Německo plánuje navýšení ročního rozpočtu, a o zhruba 10 miliard eur. Dosáhnout toho má dle francouzského vzoru skrze zavedení tzv. milionářské daně. V praxi by to pak znamenalo, že každá osoba patřící mezi 2 % nejbohatších Němců bude muset platit navíc zvláštní daně z majetku (jak movitého tak nemovitého), speciální nemovitostní daň, cenných papírů i hotovosti, to vše ve výši 1 %. Navíc v případě miliardářů by tito podléhali dani dokonce ve výši 1, 5 %. Vstupní hranice pro to, aby daná osoba spadala do tohoto režimu zdanění, je zatím předmětem diskuzí. Předběžně se však hovoří o částce kolem 2 milionů eur.

Současná vládní garnitura tento krok obhajuje tvrzením, že polovinu německého majetku vlastní 45 nejbohatších německých rodin. Proto v souladu s podporou sociální rovnosti německá vláda navrhuje tento plán, což samozřejmě vyvolalo obrovskou vlnu odporu mezi těmi, jichž se má opatření dotknout. Samozřejmě mezi těmi, kteří z něj mají profitovat, se tato novelizace těší velké popularitě. Uvedené finanční prostředky mají směřovat jednak do sociálního segmentu, ale také na podporu školství a investic.

Nutno však podotknout, že ani na koaliční úrovni není tento počin příliš vřele vítán. Zatímco s tímto návrhem přišli němečtí sociální demokraté, jejich koaliční partneři z řad křesťanskodemokratických stran tuto novou daň striktně odmítají. Její zavedení by totiž mohlo vést jednak k obecnému zdražování či hůře zaplacené práci, ale také k trestné činnosti. Ta by pak měla spojitost s tendencemi k zakrytí části příjmů osob postihnutých tímto novým daňovým režimem. To buď z důvodu, aby jejich majetek nepřekročil částku 2 miliony eur, nebo aby jeho výše (a z toho vyplývající zdanění) byla co nejnižší.

V současnosti je návrh zákona teprve ve fázi diskuze, tudíž nelze ještě spolehlivě předpovědět kdy a zda vůbec tato úprava (potažmo v jaké podobě) nabyde účinnosti. Z hlediska současných vládních tendencí je však patrné, že Německo v budoucnu čekají v daňové oblasti četné změny.