Autor: Karas

Digitální daň

Zavedení digitální daně na území České republiky

Napsal Karas dne . Zveřejněno v Daňové zpravodajství.

V současnosti řadíme mezi velké nadnárodní korporace čím dál více internetových společností. Zdálo by se, že by „boom“ těchto firem měl již dávno odeznít. Vždyť internetoví giganti (např. Google či Facebook) na trhu působí již řadu let. Přesto každý rok slýcháváme o stále nových a nových internetových společnostech s obraty v řádech miliard EUR (Uber, Spotify, Netflix). V době, kdy lze založit firmu za pár minut z pohodlí domova a sehnat investory přes crowdfundingové portály v řádu dní, je očividné, že se společnost zatím ani neblíží konci obrovského vzestupu internetových gigantů.

V souvislosti s obrovskými obraty, které tyto korporace každoročně zaznamenávají, rostou tendence konkrétních států či mezinárodních organizací uvalit daňovou povinnost na jejich výdělky. Současně však neexistuje konkrétní mezinárodní politika s cílem sjednotit daňové postupy vůči těmto gigantům. Sice existují tendence pro mezinárodní daňovou optimalizaci internetových společností, ty jsou ovšem velmi pozvolné. Některé státy tak přikročily k vlastní daňové optimalizaci.

Mezi jednotlivce, kteří zavádí vlastní daňová pravidla vůči internetovým společnostem, můžeme nově zařadit i Českou republiku. V současnosti se projednává návrh na zavedení tzv. digitální daně, která má sloužit jako daň tzv. vyrovnávací (opatření pro vyrovnání podmínek pro tuzemské a zahraniční podnikatele). Např. společnost Seznam v České republice ročně odvede na daních zhruba 180 milionů korun, zatímco Google něco kolem 8 milionů.[1]

Cílem tohoto opatření je uvalit 7% korporátní daň na zmíněné nadnárodní giganty, kteří sice působí na území České republiky, ale své tržby daní mimo něj. Aby společnost spadala pod takovéto opatření, bude muset splňovat 2 následující podmínky:

  1. celosvětový obrat ve výši minimálně 750 milionů EUR (cca 19 miliard korun)
  2. obrat zdanitelných služeb na území České republiky ve výši alespoň 50 milionů korun

Daň bude dopadat na tyto činnosti:

  • -> umísťování cílené reklamy na digitální rozhraní zaměřené na uživatele tohoto rozhraní
  • -> využívání mnohostranných digitálních rozhraní, které umožňují uživatelům vyhledávat jiné uživatele a interakci s nimi (typicky Airbnb) a která mohou usnadňovat poskytování služeb nebo dodávání zboží mezi uživateli
  • -> prodej dat shromážděných o uživatelích a generovaných činností uživatelů na digitálních rozhraních

Důležité přitom je, že za základ daně se budou považovat pouze ty služby, které se budou vztahovat na české uživatele.

Legislativní záměr vyvolal velkou vlnu nevole, a to převážně mezi subjekty, kterých se má dotknout. Ti se brání tím, že se takové opatření negativně projeví na evropském trhu na hospodářské úrovni, technickém vývoji a zaměstnanosti.

Pro Českou republiku by se výnosy z této daně ročně měly pohybovat kolem 5 miliard korun ročně, přičemž v roce 2020 (kdy má od poloviny roku opatření vstoupit v platnost) kolem 2 miliard korun. Jsou tak tedy jasně patrné tendence daňové optimalizace na národní úrovni, přičemž na té mezinárodní je komplexní úprava zatím spíše utopií a v dohledné době ji nelze očekávat.

[1]Google má totiž oficiálně sídlo pro podnikání na území Evropy v Irsku. České zastoupení této společnosti se tak brání tím, že jsou organizační složkou, která má na starosti pouze marketingové služby.

Spojené Arabské Emiráty zase otevřenější mezinárodnímu podnikání.

Spojené Arabské Emiráty zase otevřenější mezinárodnímu podnikání.

Napsal Karas dne . Zveřejněno v Offshore společnosti.

Spojené Arabské Emiráty již dávno nejsou zemí proslulou pouze vývozem ropy. Lokální vláda si velmi dobře uvědomuje omezenost tohoto zdroje a na rozdíl od jiných ropných velmocí podniká příslušné kroky proto, aby se v budoucnu o tento sektor nemusela výrazněji opírat. V současnosti se jedná o vzkvétající business prostředí spojující západní a východní svět podnikání.

Vzhledem k faktu, že se dosud tato federace sedmi konstitutivních emirátů dokázala vždy rychle a pružně přizpůsobit novým obchodním trendům, nenechala na sebe dlouho čekat ani další změna místní legislativy.

Ta se dotkne možnosti 100 % vlastnictví lokální společnosti zahraničním vlastníkem. Ještě v minulém roce byla totiž podmínka vlastnictví místní společnosti taková, že zde zahraniční investor mohl vlastnit pouze 49 % společnosti. Vždy tak musel být ve společnosti přítomen lokální subjekt s podílem ve výši alespoň 51 %. Tomu je v současné době konec a 100 % vlastnictví lokální společnosti tak bude možné. Pravdou však zůstává, že na určitá obchodní odvětví lokální vláda uvalila statut výjimky, tj. že v těchto sektorech i nadále nebude možné vlastnit společnost ze 100 %.[1]

Další novinkou je možnost získání pobytových víz až na 10 let pro zahraniční investory a odborníky z oblasti vědy, techniky, lékařství a výzkumu. Dále bude možnost získání pobytových víz až na 5 let pro vynikající studenty za cílem udržet je na území SAE pro výkon povolání po skončení studií. V případě tzv. „důchodového“ víza (tj. pro cizince starších 55 let) se zahraniční osoba může na území SAE usadit v případě, že dosáhne na 5 leté vízum a vlastní nemovitost v hodnotě alespoň 545.000 USD nebo má naspořeno nejméně 272.000 USD či prokazatelný měsíční příjem alespoň 5.445 USD.

Nové výhody pro zahraniční investory sledují jediný cíl. Tím je snaha přilákat vyšší míru zahraničního kapitálu, podporovat lokální obchod, konkurenční boj a přilákat více trvalých rezidentů. Současným problémem SAE je odliv výdělků zahraničních společností z území emirátů do jiných států, kdy dle odhadů takto např. za rok 2017 ze země odteklo kolem 45 bilionů dolarů. Tomu trendu se lokální vláda snaží zamezit tím způsobem, že vytváří velmi výhodné investiční prostředí přímo na půdě SAE. Podnikání skrze tuto mid-shore jurisdikci tak nadále zůstává lukrativním počinem s velmi dobrými vyhlídkami do budoucna.

[1]Mezi uvedené výjimky řadíme tyto oblasti: průzkum, těžba a zpracování ropy, bankovní, pojišťovací a finanční služby, výroba zbraní a jiného vojenského materiálu, některé náborové činnosti, dodávka vody a elektřiny, rybolov a související služby, poštovní, telekomunikační a jiné audiovizuální služby, silniční a letecká doprava, tisk a publikování, lékařské maloobchodní prodejny (včetně lékáren), krevní látky a společnosti spravující jedovaté látky/jedy

Švýcarsko optimalizuje daňové sazby

Švýcarsko optimalizuje daňové sazby

Napsal Karas dne . Zveřejněno v Daňové zpravodajství.

Každý členský stát Evropské unie má vlastní daňová pravidla. Jednotlivé jurisdikce se odlišují např. předmětem zdanění, jeho výší, způsobem vymáhání či povinností k registraci. Zjednodušeně lze však říci, že jistý základ pro správu jak personálních, tak korporátních daní, sdílí všichni členové EU.

Výjimkou (a do jisté míry inspirací) z tohoto pravidla je Švýcarská konfederace. Už ze slova „konfederace“ je patrné, že Švýcarsko funguje relativně nezávisle jak navenek, tak dovnitř. Vnitřně se člení na tzv. kantony. Vztah jednotlivých kantonů k centrální švýcarské vládě (velmi zjednodušeně řečeno) lze připodobnit ke vztahu členských států USA k jejich centrální vládě. Každý ze švýcarských kantonů má pak vlastní daňové zákony, což vede k „boji“ mezi jednotlivými kantony o to, který z nich nabídne investorovi lepší daňové podmínky pro jeho podnikání. Ve Švýcarsku také probíhá zdanění jak na kantonální, tak na federální úrovni.

Samozřejmě se zde projevuje fakt, že Švýcarsko jako takové není členem EU. Avšak i země, které nejsou členskými státy EU, se jí poměrně často (kvůli usnadnění obchodní spolupráce) daňovými pravidly přizpůsobují. Švýcarsko však nikoliv. Již ze svého historického hlediska se jedná o zemi natolik suverénní, že vnutit jí jakýkoliv mezinárodní předpis je prakticky nemožné. Vyplývá to mimo jiné i ze skutečnosti, že se jedná o stát ekonomicky neobyčejně vyspělý s obrovskou finanční silou.

Výjimkou potvrzující výše zmíněné pravidlo je před nedávnem proběhnuvší referendum o dani z příjmů právnických osob. Dosavadní švýcarský daňový systém totiž umožňoval různou výši korporátní daně pro domácí a zahraniční společnosti. Švýcarsko tak vlastně bylo daňovým rájem na území Evropy. V současné době se výše daňového zatížení napříč všemi kantony pohybovala pro zahraniční společnosti v rozmezí 8 až 12 %, zatímco pro domácí společnosti od 12 do 24 %.

Dle nově přijaté vnitrostátní úpravy tak bude korporátní daň pro zahraniční i tuzemské společnosti na stejné úrovni. Podíl zahraničních společností na zaměstnanosti na území Švýcarska je zhruba 25 % a na HDP zhruba 33 %. Je tak evidentní, že zvýšení korporátní daně pro zahraniční investory může vést k odchodu těchto společností z území Švýcarské konfederace. Aby tomuto švýcarská vláda předešla, zavedla současně se sjednocením korporátní daně možnost daňových odpočtů ze zisku z patentů a výdajů na výzkum a vývoj, s čímž EU a OECD souhlasí.

Výše zmíněná opatření dle předběžných odhadů povedou ke ztrátě zhruba 47 miliard korun ročně. Tuto ztrátu chce centrální vláda kantonům kompenzovat tak, že zvýší jejich podíl na zisku federální daně. Zároveň však centrální vláda rozhodla o zvýšení příspěvku odvodů do penzijního systému o zhruba 47 miliard korun. Teoreticky tak může přijetí nové daňové úpravy v kombinaci s novými penzijními opatřeními znamenat to, že státní rozpočet nezaznamená zásadnější změnu.

Zajímavostí je, že výše zmíněná opatření přijalo všech 26 kantonů s celkovým podílem přes 66 % hlasů pro přijetí nové úpravy. Daňové zatížení se ve Švýcarsku pohybuje v průměru kolem 17 % (přičemž za poslední desetiletí klesá), což je o 2 % méně než v České republice. Důvodem pro přijetí zmíněných opatření je nátlak EU a OECD. Obě tyto organizace totiž vyslaly směrem ke švýcarské vládě výstražnou informaci. Dle jejího znění by v případě, kdy by Švýcarsko nepřijalo opatření pro optimalizaci své daňové politiky, EU sáhla k restriktivním opatřením proti švýcarským společnostem působícím na jejím území.

Nová právní úprava má vstoupit v účinnost počátkem příštího roku. Je sice pravdou, že přijatá úprava povede ke zvýšení korporátní daně pro zahraniční investory, ale zároveň zde bude možnost využít nového systému daňových úlev. Z hlediska finanční jistoty, prestiže dané jurisdikce a předvídatelnosti místního právní prostředí tak i nadále Švýcarská konfederace zůstává místem, které lze jednoznačně doporučit jako místo pro investici zahraničního kapitálu.

Smlouva o zamezení dvojího zdanění

OECD v boji proti zneužívání smluv o zamezení dvojího zdanění

Napsal Karas dne . Zveřejněno v Offshore společnosti.

V současné době se mezinárodní obchod nachází na svém historickém vrcholu. Společnost je čím dál více kosmopolitní, a tak vzniká celosvětově různorodá poptávka po co nejširším spektru zboží či služeb. Reálně tak neexistuje možnost, jak uspokojit tuzemského odběratele skrze čistě tuzemskou produkci, a to jednak z důvodu omezenosti výrobních prostředků, tak také kvůli celosvětové cenové konkurenci.

Je tak zcela logická snaha jednotlivých jurisdikcí na konkrétní produkty a práva s nimi souvisejícími uvalit daňovou povinnost. Avšak co si počít v situaci, kdy dojde k tzv. přeshraničnímu obchodu, a tím pádem je zájem na zdanění daného produktu na straně každého zúčastněného státu? Totiž v případě, kdy by daná společnost měla svoje služby či produkty danit vícekrát (např. ve státě vývozu i dovozu), přestal by pro ni takový obchod být atraktivní.

Právě pro vyhnutí se takové situaci existují tzv. smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Principem těchto smluv je určit, ve které ze zúčastněných zemí bude mít daný subjekt daňovou povinnost.

Existují 2 základní principy pro uzavírání těchto smluv:

  • -> model dle OECD, dle kterého vzniká danému subjektu daňová povinnost ve státě, ve kterém má sídlo, což je typické převážně pro vyspělé ekonomiky
  • -> model dle OSN, dle kterého subjekt daní ve státě, ve kterém se nachází zdroj jeho příjmů, přičemž tento model se uplatňuje převážně v ekonomikách rozvojových.

Česká republika užívá modelu dle OECD. Ta pak pravidelně zveřejňuje zprávu, zda jurisdikce, které užívají tohoto modelu, také dodržují pravidla s tím spjatá. Jedním z těchto pravidel je zákaz zneužívání takovýchto smluv. OECD se tak snaží společnostem obchodujícím přeshraničně zamezit ve vyhýbání se daňové povinnosti při uskutečňování přeshraničních obchodů. OECD ve zprávě uvádí, že 82 jurisdikcí již podniklo (či v blízké době podnikne) kroky pro daňovou optimalizaci smluv o zamezení dvojího zdanění. Tyto smlouvy tak budou vyhovovat alespoň minimálním standardům OECD.

Česká republika má v současné době uzavřených přibližně 88 smluv o zamezení dvojího zdanění s jurisdikcemi napříč celým světem[1]. Do budoucna se očekává jejich navýšení. Je sice pravdou, že OECD tlačí na své členské státy ve věci daňové optimalizace, avšak zde může nastavit pouze určité minimální hranice. Komplexní daňová opatření např. vůči offshore jurisdikcím by potažmo mohla být likvidační i pro samotnou OECD, a proto ve věci rozsáhlé daňové úpravy můžeme do budoucna očekávat, že k výraznějším změnám nedojde. Nadále tak zůstává pro českého podnikatele výhodné podnikání skrze offshore společnosti.

[1]Seznam a bližší informace o přehledu platných smluv České republiky o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu, resp. z příjmu a z majetku na: https://www.mfcr.cz/cs/legislativa/dvoji-zdaneni/prehled-platnych-smluv

Implementace směrnice ATAD na území Kypru

Napsal Karas dne . Zveřejněno v Daňové zpravodajství.

Před nedávnem parlament Kyperské republiky schválil zákon, skrze který provádí směrnici Evropské unie s názvem ATAD. Tato směrnice má za cíl pohnout národní legislativy k zavedení opatření bojujících proti zneužívání daňové optimalizace na území členských států EU. Dle názoru Evropské komise jsou takovéto daňové optimalizace narušením vnitřního trhu.

Kypr se tak nově řadí mezi ty členské státy EU, které již směrnici do svého právního řádu implementovaly. Nová opatření se již stihla dotknout např. Německa, Nizozemí, Francie nebo Dánska. Diskutovaným pojmem je v současné době také problematika digitální daně, což je téma, které se směrnicí ATAD úzce souvisí a pravděpodobně si v budoucnu vyslouží vlastní unijní předpis. Byť se zpočátku EU (respektive převážně ty země, které lákají zahraniční investory skrze daňovou optimalizaci) k tvorbě podobného opatření nestavěla příliš pozitivně, na nátlak OECD a zemí G20 přijala jakýsi kompromis v podobě zmíněné směrnice ATAD.

Kypr skrze nucenou implementaci nové legislativy mění některá ze svých daňových pravidel směřujících vůči zahraničním investorům. Jedno z opatření podmiňuje využívání výhodného kyperského daňového režimu ekonomickou aktivitou dané společnosti na kyperském území. Zjednodušeně tak lze říci, že pokud daná společnost bude chtít i nadále sídlit na Kypru a čerpat s tím spojené daňové výhody, bude muset na stejném místě být i ekonomicky aktivní. Měl by tak být konec situace, kdy společnost sice má na ostrově své sídlo, ale veškerá její činnost se odehrává mimo něj.

Další novinkou je daňová povinnost zahraniční společnosti mající na Kypru sídlo společnosti dceřiné (tj. společnosti, jejíž je vlastníkem). V takovém případě je nově uložena povinnost zdanit alespoň část základu daně této dceřiné společnosti. Posledním z hlavních projevů implementace směrnice bude omezení odečitatelnosti nadměrných úrokových nákladů (do 3 milionů EUR nebo 30 % EBITDA).

Zajímavostí je, že zmíněná opatření jsou účinná retrospektivně, tudíž s tzv. zpětnou účinností, a to k 1. 1. 2019. Další opatření vyplývající z implementace směrnice pak nabydou účinnosti 1. 1. 2020. Příkladem může být pravidlo, kdy při převodu majetku z území Kypru takový majetek podlehne jednorázovému zdanění (tzv. exit tax rule).

Zda se přijaté opatření promítne do participace zahraničních společností na území Kyperské republiky, zatím není zcela jasné. Dá se však očekávat, že budou sílit tendence k zamezení daňové optimalizace pro zahraniční subjekty na území EU. Daňová problematika je však natolik citlivým tématem, že pro přijetí komplexnější úpravy vůči všem unijní státům je třeba jednohlasného souhlasu všech členských států EU. Tvrdá celounijní daňová opatření tak v blízké budoucnosti očekávat nelze.

Odchází české společnosti z daňových rájů?

Napsal Karas dne . Zveřejněno v Offshore společnosti.

Podle zprávy společnosti Bissnode letos klesl počet českých společností majících sídlo mimo území České republiky přibližně o 400. Dle zmíněné zprávy se tak děje především proto, že výhody, které daňové ráje poskytovaly, začínají (mnohdy pod tlakem Evropské unie či OECD) mizet. Dle Bissnode je daleko těžší skrýt firemní strukturu, korporátní daňové sazby rostou a pro převody peněžních prostředků platí stále přísnější opatření. V současnosti tak v zahraničí sídlí zhruba 12 400 „českých“ firem.

Výše zmíněná zjištění jsou samozřejmě pro vládní složky (především pro Ministerstvo financí) zjištěními potěšujícími. Dle dostupných informací je v kapitálu českých společností sídlících v zahraničí umístěno zhruba 330 miliard korun. Dle vládních odhadů tak stát takto přijde ročně až o desítky miliard korun.

Je však realita skutečně taková, jak ji Bissnode popisuje?

Uvedenou zprávu poradenská společnost Bissnode zakládá na zjištění odchodů českých firem převážně z Nizozemska, USA, Kypru, Lucemburska a Britských Panenských ostrovů. Je však třeba zdůraznit, že až na zámořské území Británie se jedná o jurisdikce, které nejsou typickými daňovými ráji ve smyslu čistě daňové optimalizace.

Naopak, třeba v takovém Nizozemí jsou korporátní daně mnohdy vyšší, než v České republice. Tyto offshore jurisdikce mnohdy bývají volbou pro českého podnikatele např. kvůli stabilitě a předvídatelnosti právního prostředí či snížené míře administrativy. Odchodu z takového prostředí tak často předchází podnikatelovo rozhodnutí nesouvisející se systémovým problémem dané země.

Co již Bissnode prakticky neuvádí (resp. uvádí pouze okrajově) je skutečnost, že zatímco v některých zahraničních jurisdikcích pozorujeme pokles podílu českých firem, v jiných je tomu opačně. O znatelnějším růstu hovoříme v 5 jurisdikcích, přičemž nejvíce českých firem přibylo v Hongkongu a Spojených Arabských Emirátech.

Především u země z Arabského poloostrova lze do budoucna očekávat nárůst přílivu zahraničního kapitálu do offshore společností. Tato země se totiž začíná v jistém směru jako daňový ráj profilovat a skrze četná legislativní opatření (např. úprava vlastnictví lokálních společností cizím subjektem) láká čím dál více investorů.

Lze tedy říci, že byť se uplynulý přibližně rok a půl stal „rekordmanem“ v počtu českých společností opouštějících daňové ráje, situace v žádném případě není nijak krizová, ba dokonce ani alarmující. Vzhledem k celkovému počtu takto usídlených společností jejich odliv představuje zhruba 2 % jejich celkového objemu. Umístit sídlo pro společnost do tzv. daňového ráje tak nadále zůstává smysluplným a lukrativním počinem.

Dohled EU nad obchodem s KLDR, Irákem, Pákistánem a dalšími

Napsal Karas dne . Zveřejněno v Evropská Unie.

Evropská unie je z hlediska jejího vnitřního fungování silně liberálním uskupením. Tato teze se projevuje v celé řadě oblastí, které spadají do tzv. 1. pilíře politik Evropské unie. Jsou jimi např. politika sociální, ekonomická či spotřebitelská.

Pro běžného člověka je však liberalismus fungování EU nejsnáze zaznamenatelný v rámci volného pohybu osob, služeb, zboží a kapitálu (tzv. Schengenský prostor). Kupříkladu byly odstraněny hraniční kontroly nebo omezena cla. EU na jejím území ve vztahu k vlastním občanům tak přistoupila k modelu co nejvolnějšímu a nejsvobodnějšímu, s minimem kontrol.

Pravidlem však zůstává, že čím volnější jsou vztahy vnitrounijní, tím více EU dbá na ochranu své vnější hranice. Obzvláště pak při styku s tzv. 3. zeměmi. Mezi tyto země řadíme takové státy, které nejsou členy EU. Z tohoto pravidla však existují výjimky, jako například Švýcarsko, které sice členským státem není, ale skrze tzv. bilaterální smlouvy má s EU vyjednané zvláštní postavení.

Pro ochranu svého území EU koná jak fakticky (např. vojenská ochrana hranic při současné migrační krizi), tak skrze přijímání legislativních opatření. Pro tuto oblast si EU vytyčila tzv. 2 pilíř zabývající se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou.

V souladu se zmíněným 2. pilířem Evropská komise představila seznam 23 zemí se strategickými nedostatky pro boj proti praní špinavých peněz a financování terorismu.  Na tento seznam se příslušné země dostaly, jednak pokud s EU přímo ekonomicky spolupracují, či jejich finanční aktivity mají na EU (ne)přímo vliv. Důležitým ukazatelem byla také vnitropolitická situace v dané zemi.

Na seznam tak byly umístěny tyto země:  Afghánistán, Americká Samoa, Americké Panenské ostrovy, Bahamy, Botswana, KLDR, Etiopie, Ghana, Guam, Irák, Írán, Jemen, Libye, Nigérie, Pákistán, Panama, Portoriko, Samoa, Saudská Arábie, Srí Lanka, Trinidad a Tobago, Tunisko.

A jaké jsou praktické dopady zařazení výše zmíněných států na seznam rizikových jurisdikcí pro residenta EU? Pro běžného člověka minimální, prakticky zanedbatelné. Pro společnosti působící i za hranicemi EU však podstatné.

V případě obchodního styku se subjektem z takové země budou na „domácí“ společnost kladeny daleko větší nároky pro zabezpečení nezávadnosti dané transakce. V praxi to pak bude mimo jiné vypadat tak, že při konkrétní obchodní transakci bude společnost se sídlem na území EU klást zvýšené požadavky na to, aby protistrana jasně a přesvědčivě prokázala původ peněžních prostředků, které jsou předmětem transakce. Pokud vnitrounijní společnost pojme podezření, že protistrana nabyla finanční prostředky v rozporu se zákonem, či se je touto cestou snaží zlegalizovat, bude postupovat v souladu s povinnostmi, které ji ukládá tzv. AML směrnice. To bude například pozdržení dané transakce do doby jejího vysvětlení, ohlášení takové transakce či její úplně zamítnutí.

V praxi tak zhotovení zmíněného seznamu rizikových jurisdikcí postihne především finanční instituce, které budou muset přijmout zvýšená opatření pro legální obchod právě s těmito zeměmi.

Se zvýšeným napětím především na území tzv. blízkého východu stoupají tendence EU na ochranu svého území. Ze skutečnosti zhotovení seznamu rizikových jurisdikcí samozřejmě nevyplývá, že každá transakce směřující z takovéto země bude pochybná. Praxe bude spíš opačná. Zavedená opatření však mají za cíl minimalizovat podporu nelegálních aktivit či financování terorismu. Dá se tak očekávat, že EU bude seznam nadále průběžně aktualizovat a přijímat řadu dalších přeshraničních opatření.

Skutečný majitel firmy

Zpřísnění podmínek pro zjištění skutečného majitele právnické osoby

Napsal Karas dne . Zveřejněno v Offshore společnosti.

Od počátku roku 2018 má právnická osoba působící na území Evropské unie povinnost zjistit a evidovat osobu tzv. skutečného majitele. Skutečným majitelem rozumíme fyzickou osobu nebo osoby, které v konečném důsledku vlastní nebo kontrolují danou právnickou osobu, nebo fyzickou osobu nebo osoby, jejichž jménem se transakce nebo činnost provádí. Zakotvení této povinnosti nalezneme v tzv. AML směrnici. Ta je pak transponována (tj. včleněna do právního řádu skrze národní legislativu) v jednotlivých členských státech.

Dosavadní praxe však zatím ukázala, že členské státy v rámci vymáhání této povinnosti zůstávají poměrně laxní a účel zmíněné směrnice tak není naplňován. V souvislosti s těmito zjištěními tak přichází novelizace příslušné unijní úpravy skrze tzv. 5. AML směrnici. Lhůta pro provedení transpozice této směrnice byla stanovena ke konci ledna příštího roku. To v praxi znamená, že zákonodárné orgány příslušných členských států EU mají zhruba půl roku na přijetí příslušné vnitrostátní legislativy.

Nejdiskutovanějším tématem směrnice zůstává její nevynutitelnost. V současnosti má právnická osoba povinnost zjistit a oznámit svého skutečného majitele. V případě, kdy však takto neučiní, neexistuje mechanismus, jak tuto povinnost vymoci, či její nesplnění sankcionovat. Tomuto by s přijetím 5. AML směrnice měl být konec. Ta totiž ukládá členským státům povinnost zavést mechanismy, kterými zajistí splnění informační povinnosti ze strany všech příslušných subjektů. Reálně tak budou členské státy povinny přijmout takový systém sankcí a opatření, aby dostatečně odrazoval od nesplnění takové povinnosti. V praxi se tak s největší pravděpodobností bude jednat o (nemalé) peněžní sankce.

Dle nového znění směrnice bude stanovena povinnost pro tzv. povinné osoby, které při navázání nového obchodního vztahu budou povinny vyžadovat aktuální výpis z evidence skutečných majitelů obchodního partnera.

Velkou novinkou, která patrně vzbudí velkou vlnu pozdvižení mezi skutečnými majiteli právnických osob, je dostupnost jejich evidence široké veřejnosti. S novelizací směrnice se totiž tyto registry stanou veřejnými. V praxi tak po zaplacení správního poplatku bude mít každá osoba v daném členském státě EU možnost zjistit si základní informace o skutečném majiteli. Těmito informacemi budou alespoň majitelovo jméno, měsíc a rok narození, stát bydliště, státní příslušnost a povaha a rozsah jeho účasti na dané právnické osobě. Je zřejmé, že takovéto opatření vzbudí velkou vlnu nevole. Samotná směrnice jde však ještě dál, jelikož předpokládá zavedení centrálního evropského registru, skrze který bude možnost zjistit skutečného majitele právnické osoby napříč celou EU.

Z možnosti veřejného přístupu k informaci o skutečném majiteli právnické osoby však budou ve výjimečných případech existovat i výjimky. Ty budou dopadat na situace, kdy by přístup k takové informaci mohl vyvolat nebezpečí pro povinnou osobu. Bude se tak jednat o rizika podvodů, únosů, vydírání a jiné, nejenom násilné, trestné činnosti vůči osobě majitele. Plošně pak výjimka bude platit pro osoby, které dosud nenabyly plnoletosti.

Závěrem lze tedy říci, že co nám transpozice 5. AML směrnice přinese, je otázkou především pro českého zákonodárce. Na přijetí příslušných zákonů či zákonných opatření mu však již nezbývá mnoho času, proto se v příštích měsících dá očekávat rychlý a podstatný posun v celé záležitosti.

cryptocurrency-3085139_1920

Prohlášení amerického prezidenta trhem s kryptoměnami výrazněji nepohnulo

Napsal Karas dne . Zveřejněno v Kryptoměny.

„Nejsem fanouškem Bitcoinu ani jiných kryptoměn, které nejsou penězi a jejichž hodnota je vysoce nestabilní a vychází z ničeho. Pokud se Facebook a další firmy chtějí stát bankou, musejí si zažádat o novou bankovní licenci a stát se subjektem všech bankovních regulací, stejně jako další banky, národní i zahraniční“ taková jsou slova amerického prezidenta Donalda Trumpa, která v minulém týdnu uveřejnil na svém profilu na sociální síti Twitter.

Skutečnost, že je Trump dlouhodobým odpůrcem virtuálních platidel (mimo jiné kvůli udržení dolaru jako hlavní světové měny), není žádnou novinkou. Jeho oficiální vyjádření v tomto směru již ano. Pravděpodobně by k němu vůbec nedošlo, kdyby před nedávnem společnost Facebook oficiálně neoznámila její vstup na trh virtuálních platidel skrze vlastní kryptoměnu s názvem Libra.

Vzhledem k tomuto prohlášení se v minulých dnech upíraly oči nejenom na kurz Bitcoinu. Nebylo totiž zcela jasné, co s ním takové prohlášení prezidenta nejsilnější ekonomiky světa provede. Sníží Trumpovo prohlášení hodnotu Bitcoinu či na ní nebude mít žádný vliv?

Nakonec se obě odpovědi ukázaly býti alespoň částečně pravdivými. Zprvu byla odezva kurzu Bitcoinu na slova amerického prezidenta prakticky nulová. Bitcoin dokonce překročil hranici 13.000 amerických dolarů. Taková reakce je vzkazem investorů Bitcoinu směrem k Bílému domu, kteří tak jasně dali najevo, že v měnu mají důvěru. Ta sice není krytá, ale fakt, že algoritmus tvoření Bitcoinu je vytvořen tak, že je této kryptoměny konečné množství, dává této měně z pohledu investora prvek stability. Pak jsou zde takoví investoři, kteří vnímají kryptoměny jen jako prostředek pro potenciální rychlé zbohatnutí. Proto než by reálně americký prezident podnikl kroky pro regulaci (či úplné odstranění) kryptoměn, potrvá to tak dlouhou dobu, že se jich jejich současní krátkodobí držitelé stihnou zavčasu bezpečně zbavit. Navíc je jako velká výhoda kryptoměn vnímán fakt, že jsou prakticky imunní vůči ekonomické krizi. Ba co víc, v době krize nabírají na hodnotě. Příkladem budiž situace v současné Venezuele, kde je hyperinflace na takové úrovni, že Bitcoin prakticky nahradil domácí měnu.

O víkendu se však situace trochu změnila. Přesněji tak, že Bitcoin se svou hodnotou začal klesat, a to chvilkově dokonce pod hodnotu 10.000 amerických dolarů, což je nejnižší hodnota od počátku letošního července. Samotné vyjádření Donalda Trumpa však pád hodnoty Bitcoinu nejspíš nezpůsobilo. To až vyvolaná debata. V odborných kruzích se začalo diskutovat, zda je americký prezident schopen Bitcoin zakázat. Většina diskutujících se nakonec shodla, že nikoliv. Bitcoin je totiž dle zastánců tohoto názoru kód a jeho zákaz by vedl k omezení svobody projevu stanovené Ústavou Spojených států amerických. Otevřenou však zůstává otázka, zda může Trump zakázat trh s touto měnou. Zde jsou již názory více skeptické a zdrženlivé. V důsledku této debaty se investoři dočasně začali ve větší míře Bitcoinu zbavovat, což snížilo jeho hodnotu. V současné době se již Bitcoin ustálil a pokračuje ve svém, vcelku rychlém, růstu.

Skepticismem vůči virtuálním platidlům však neoplývá zdaleka jen americký prezident. Například předseda centrální banky spojených států amerických (tzv. FED) Jerom Powell se nechal slyšet, že Libra nemůže pokračovat ve svém vývoji minimálně do doby, dokud Facebook neobjasní a dostatečně nevysvětlí rizika spjatá s možným narušením soukromí uživatelů, praním špinavých peněz, potenciální trestnou činností či riziko finanční stability měny. Respektive Libra nemůže být uvedena na trh do té doby, dokud neposkytne jasná opatření pro to, aby těmto nežádoucím faktorům předešla.

Je přitom „veřejným tajemstvím“, že tyto dílčí obavy jsou zástěrkou pro obavy největší. Možnost rozšíření a zesílení už tak obrovského vlivu Facebooku. Razantní kroky v tomto směru již učinily Indie a Čína. V obou zemích je totiž (v Indii připravovaně) obchod s kryptoměnami, pod pohrůžkou relativně vysokých sankcí, zakázán. Čína navíc již léta plánuje představit vlastní kryptoměnu, přičemž se snaží omezit i těžbu kryptoměn ostatních. Vlastní digitální měnu se však chystá spustit i soukromá společnost, finanční ústav JPMorgan Chase & Co – co do objemu aktiv největší americká banka. Jako zajímavost je možno zmínit, že vlastní kryptoměnu plánuje spustit i Írán, který podobně jako Čína a Indie již zcela omezil obchod s ostatními kryptoměnami na svém území. Tento krok je vcelku pochopitelný, jelikož se vzrůstajícím napětím v rámci americko-íránských vztahů slábne íránská národní měna.

Postavení kryptoměn je rok od roku silnější. Tuto skutečnost tak již vnímají a snaží se regulovat nejenom příslušné finanční instituce, ale také lokální vlády. Dá se očekávat, že tendence o legislativní úpravu digitálních měn budou sílit. Není jisté, jak budou příslušné (ať už vnitrostátní či mezinárodní) regulace vypadat. Jisté však je, že komplexní legislativní úprava trhu s kryptoměnami, je věcí spíše vzdálené budoucnosti.

Evropské daňové ráje

Daňové ráje napříč všemi kontinenty

Napsal Karas dne . Zveřejněno v Daňové zpravodajství.

Belize, Seychelly, Hong Kong, Kypr, Gibraltar. Apple, Google, Nike, Microsoft, Citigroup. To, že mnohdy tropická soustroví lákají nadnárodní giganty právě do svých jurisdikcí není žádnou novinkou. Právě tato skutečnost je často předvolebním argumentem politiků napříč celou Evropskou Unií. Zmiňují daleká soustroví, kde převádí zahraniční investoři své zisky a obírají tak státy jejich původu o příslušné daně. Přitom realita je mnohdy jiná. A mnohdy nemusíme při honbě za takovou jurisdikcí ani opustit samotnou Evropu…

Problematika tzv. daňových rájů je v poslední době vděčným tématem. Jako daňový ráj je označována ta země, která má pro určitou skupinu firem natolik výhodné daňové podmínky (často s možností nulového zdanění), že přiláká zahraniční kapitál. Synonymem pro daňové ráje se za poslední léta stala především karibská soustroví či mnohé asijské země. Alespoň tak to vnímá Evropská unie. Je vcelku pochopitelné, že se EU skrze národní, ale i unijní legislativu snaží tento trend potlačovat a držet tak kapitál (a především jeho zdanění) na svém území. Ovšem i sama EU (potažmo Evropský Hospodářský Prostor) několika velkými hráči na poli daňových zvýhodnění disponuje.

Dle organizace Tax Justice Network totiž situace v oblasti daňových rájů rozhodně není tak černobílá, jak ve své zprávě tvrdí Evropská Komise. Tax Justice Network totiž za lídra ve světě daňových rájů označuje Velkou Británii, která by na tomto relevantním trhu měla zabírat prakticky celou třetinu. Samotné Britské soustroví tak velkým hráčem sice není, ale zámořská území spadající pod jeho jurisdikci už ano. Především jde o Bermudy, Britské Panenské Ostrovy a Kajmanské ostrovy.

Pro nalezení daňového ráje dokonce není třeba opustit starý kontinent. Takové Švýcarsko, Lucembursko či Nizozemsko za určitých podmínek dokáží své daňové sazby optimalizovat pro zahraniční společnosti velmi blízko k hodnotám, které nabízejí zmíněné exotické země. Velkým plusem v těchto jurisdikcích pak bývá stabilitia, předvídatelnost a dobrá pověst daného právního prostředí. Právě z těchto důvodů se v posledních letech těší velké oblíbenosti pevninská část Nizozemského království u českých firem, které zde (paradoxně mnohdy navzdory vyššímu zdanění) táhne ochrana investic a svého kapitálu.

Dle indexu organizace Tax Justice Network více než polovinu světového objemu transakcí vedených přes daňové ráje zaujímají v souhrnu Bahamy, Singapur a ostrov Jersey. Samozřejmě mezi ně řadíme tradičně i Hong Kong. Nic by na tom neměly změnit ani současné protivládní protesty, které v tomto území (spadající pod jurisdikci Číny) v současnosti probíhají.

Celkový objem finančních prostředků, které společnosti ročně vyvedou přes daňové ráje se odhaduje zhruba na 600 miliard amerických dollarů. To je pro představu zhruba 9-násobek ročního rozpočtu České republiky.

Z výše uvedeného je tedy patrné, že se EU ve vztahu k daňovým rájům chová vcelku pokrytecky. Na straně jedné proti nim okázale bojuje, ale na straně druhé sama některé z nich tvoří. EU se však obhajuje tím, že na seznam „neakceptovatelných“ daňových rájů zařazuje pouze ty země, které s ní odmítají spolupracovat. Dle názoru Evropské Komise sama EU přitom proti evropským daňovým rájům vystupuje také. Například v posledních letech přinutila Lucembursko či Irsko k dodatečnému vybrání miliardových daní, jejichž úlevy byly poskytnuty nadnárodním subjektům. Tento postup EU tak vyhodnotila jako nezákonnou subvenci a v souladu s tím i jednala. Z hlediska celkové vnitrounijní úpravy daňové problematiky však situace uvízla na mrtvém bodě. Jelikož daně jsou již dle zřizovacích smluv EU velmi citlivou problematikou, jakákoliv unijní úprava v tomto smyslu musí být přijata jednohlasně. Samozřejmě jednotlivé státy, které ze své specifické daňové legislativy čerpají výhody, tento počin vytrvale blokují.

Jedinnou možností tak v současnosti zůstává regulace OECD, která se snaží zavést jednotnou daň z příjmu právnických osob ve výši 3 %. To je ale dle mnohých odborníků přístup nerealizovatelný.

Tendence omezit daňové ráje existují již dlouhou dobu. Jedná se o vděčné téma pro politiky. Ti tak sice na jedné straně vytvářejí pocit, že se problematika daňových rájů se blíží ke konci. Na druhé straně však mnohdy tento způsob daňových úlev sami podporují. Co v tomto směru přinese budoucnost samozřejmě není jisté. Lze ale vcelku s jistotou poznamenat, že problematika regulace daňových rájů je natolik složitá a komplexní, že potrvá desetiletí, než k nějaké komplexnější úpravě dojde. Přitom stále převažuje názor, že se daňových rájů do buducna společnost „nezbaví“.

Parker & Hill

Spolehlivě & rádi Vám pomůžeme