Author: Martin Drimal

Co je to holding

Written by Martin Drimal on 26.6.2025. Posted in České společnosti, Zakládání společností.

Co je to holding? Holding je specifická forma podnikové struktury, kde jedna centrální firma – tzv. mateřská společnost – vlastní podíly v jiných firmách, tzv. dceřiných společnostech. Tyto společnosti mohou působit v různých odvětvích a být spravovány z jednoho místa, což přináší řadu strategických, daňových a organizačních výhod.

Právě tato holdingová struktura umožňuje efektivní správu, centralizované rozhodování a často i vyšší úroveň kontroly nad diverzifikovaným podnikáním.

Holdingové struktury hrají v současném podnikatelském prostředí stále důležitější roli. Využívají je nejen velké nadnárodní koncerny, ale také střední a menší firmy, které chtějí optimalizovat své podnikání, rozložit rizika nebo efektivně spravovat více obchodních aktivit.

V tomto článku se podíváme na to, co je to holding, jaké existují jeho typy, jak funguje, a proč může být výhodné uvažovat o jeho založení.

Definice holdingu

Z hlediska základní charakteristiky se holdingová struktura vyznačuje hierarchickým uspořádáním, kdy mateřská společnost může vykonávat vliv nad dceřinými firmami bez toho, aby přímo zasahovala do jejich každodenního provozu.

Dceřiné společnosti si často zachovávají vlastní vedení, značku i obchodní činnost, ale klíčová rozhodnutí a strategie se určují „shora“.

V českém právním řádu není holding jako samostatná právní forma výslovně definován, ale jeho fungování je upraveno zejména v § 71 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, který upravuje vztahy mezi ovládající a ovládanou osobou (tzv. koncernové právo).

Právní rámec umožňuje transparentní řízení vztahů mezi firmami uvnitř skupiny, včetně povinnosti sestavovat zprávu o vztazích a plnění informační povinnosti vůči společníkům a orgánům společnosti.

🔶 Přehled vztahu mezi mateřskou a dceřinou společností:

Prvek	Mateřská společnost	Dceřiná společnost
Vlastnictví	Vlastní většinový nebo rozhodující podíl	Vlastněna mateřskou společností
Řízení	Určuje strategii, klíčová rozhodnutí	Řídí každodenní operativu
Právní subjektivita	Samostatný právní subjekt	Samostatný právní subjekt
Odpovědnost	Často nepřímá, přes správu dceřiných společností	Nese odpovědnost za vlastní činnost
Finanční toky	Konsoliduje výsledky skupiny	Vykazuje zisk/ztrátu samostatně, ale sdíleně
Možné příklady	Holdingová investiční firma	Výrobní, obchodní, servisní nebo jiné firmy

🟦 Typy holdingů

Holdingové struktury lze rozdělit podle způsobu řízení a charakteru vztahů mezi mateřskou a dceřinými společnostmi. Níže jsou uvedeny hlavní typy:

🔸 Dle způsobu řízení:

Finanční holding
- Slouží primárně jako investor.
- Drží podíly v dceřiných společnostech za účelem zhodnocení kapitálu.
- Nezasahuje přímo do denního řízení dceřiných firem.
Operační holding
- Aktivně řídí své dceřiné společnosti.
- Centralizuje strategii, finance nebo řízení lidských zdrojů.
- Často sdílí infrastrukturní zdroje mezi firmami ve skupině.
Smíšený holding
- Kombinuje prvky finančního i operačního holdingu.
- Některé firmy pouze vlastní, jiné přímo řídí.

🔸 Dle struktury činností:

Horizontální holding
- Sdružuje firmy, které působí ve stejném nebo podobném oboru.
- Cíl: získání většího tržního podílu, konkurenceschopnosti či synergických efektů.
- Příklad: několik značek automobilů nebo softwarových produktů pod jednou skupinou.
Vertikální holding
- Spojuje firmy z různých částí výrobně-distribučního řetězce.
- Cíl: kontrola nad celým procesem – od výroby po prodej.
- Příklad: výrobce zboží, jeho distributor a maloobchodní síť pod jedním holdingem.

🟦 Struktura a fungování holdingu

Základní stavební jednotkou každého holdingu je mateřská společnost, která vlastní rozhodující podíly v dalších firmách – dceřiných společnostech.

Mateřská firma obvykle neprovádí samotnou operativní činnost, ale funguje jako řídící a kontrolní centrum celé skupiny. Dceřiné společnosti si zachovávají svou právní subjektivitu i obchodní značku, ale v klíčových oblastech podléhají strategickému vedení mateřské firmy.

Zdroj: ChatGPT

Řízení a kontrola v holdingu probíhá zpravidla shora dolů. Klíčové rozhodování, jako jsou investice, expanze, fúze nebo rozpočty, je koncentrováno na úrovni holdingu, zatímco každodenní provoz si řídí jednotlivé dceřiné firmy samy.

Míra autonomie dceřiných společností se může lišit podle typu holdingu – operační holdingy mají tendenci více zasahovat do řízení, zatímco finanční holdingy ponechávají větší nezávislost.

Z hlediska daňových a účetních aspektů bývá holdingová struktura často využívána k daňové optimalizaci. Například přesuny zisků v rámci skupiny, konsolidace účetních výkazů nebo plánování dividend mezi firmami může výrazně ovlivnit celkovou efektivitu.

Zákon o dani z příjmů v ČR umožňuje uplatnit některé výjimky, např. osvobození dividend mezi mateřskou a dceřinou společností, pokud jsou splněny určité podmínky (např. minimální doba držení podílu a výše podílu).

🟦 Výhody a nevýhody holdingové struktury

Holdingová struktura přináší firmám řadu výhod, které z ní činí atraktivní nástroj pro řízení skupiny podniků. Mezi hlavní benefity patří daňová optimalizace, kdy je možné využít osvobození od daně z příjmů právnických osob při převodu dividend mezi mateřskou a dceřinou společností (pokud jsou splněny zákonné podmínky).

Dále je výhodné rozložení rizik – případné problémy jedné dceřiné firmy neohrožují přímo ostatní části skupiny. Holding navíc umožňuje centralizaci strategického řízení, nákupu, HR nebo financí, což přináší úspory z rozsahu.

Na druhé straně je nutné počítat i s nevýhodami holdingové struktury. Patří sem především vyšší administrativní a právní složitost – vznikají vícenásobné účetní jednotky, povinnost konsolidace účetních výkazů a případně i sestavování zprávy o vztazích mezi propojenými osobami.

Dále je zde nákladnost správy, která zahrnuje právní, daňové a auditorské služby napříč skupinou. V některých případech může holding působit i nepružně, pokud jsou rozhodovací procesy příliš koncentrované nebo pomalé.

🔶 Tabulka: Výhody a nevýhody holdingové struktury

Kategorie	Výhody	Nevýhody
Daňové aspekty	Osvobození dividend v rámci skupiny (za splnění podmínek)	Nutnost dodržet zákonné podmínky pro uplatnění výhod
Rizikové řízení	Oddělení rizik mezi jednotlivými firmami	Komplexní struktura může ztížit dohled
Strategie a řízení	Centralizace strategických rozhodnutí, úspory z rozsahu	Méně flexibility na úrovni jednotlivých dceřiných firem
Organizační efektivita	Možnost sdílení zdrojů (např. účetnictví, HR, právní služby)	Vyšší náklady na správu a administrativu
Růst a expanze	Snadnější akvizice a rozšiřování podnikání	Nutnost důkladné koordinace mezi firmami
Právní rámec	Jasně definovaný vztah ovládající a ovládané osoby v zákoně	Povinnost sestavovat zprávy o vztazích a konsolidované účetní výkazy

🟦 Holding v praxi

Holdingová struktura se uplatňuje napříč různými sektory a velikostmi firem. Mezi nejznámější holdingy v České republice patří například Agrofert, který sdružuje desítky firem z oblasti zemědělství, potravinářství, chemie a médií.

Typickým příkladem globálního holdingu je Berkshire Hathaway, investiční impérium vedené Warrenem Buffettem, které vlastní podíly v nejrůznějších odvětvích – od pojišťovnictví přes železnice až po výrobu baterií. Tyto příklady ukazují, jak může být holding nástrojem k řízení rozsáhlého a různorodého podnikání.

Firmy zakládají holdingy z několika klíčových důvodů. Jedním z hlavních motivů je strategické řízení více obchodních jednotek pod jedním vlastníkem – například pokud firma expanduje do různých trhů nebo oborů.

Zdroj: ChatGPT

Dalším silným důvodem je daňová a právní optimalizace, kdy holding umožňuje výhodné nastavení vlastnické a kapitálové struktury. Podniky také často využívají holding k ochraně aktiv, zjednodušení majetkových převodů nebo přípravě na vstup investora či prodeji části byznysu.

🟦 Jak založit holdingovou strukturu?

Založení holdingové struktury je strategický krok, který vyžaduje jak podnikatelské plánování, tak právní a účetní přípravu. Prvním krokem je obvykle založení mateřské společnosti, která bude plnit úlohu řídicího subjektu.

Nejčastěji se jedná o společnost s ručením omezeným (s.r.o.) nebo akciovou společnost (a.s.), která bude vlastnit podíly v dalších firmách. Při zakládání je třeba vybrat vhodné sídlo, obchodní předmět, strukturu orgánů a způsob financování.

Další fáze spočívá v získání dceřiných společností – buď jejich novým založením, nebo prostřednictvím akvizice již existujících firem. V obou případech je důležité správně nastavit vlastnické poměry a smluvní vztahy.

Pokud mateřská společnost získá rozhodující vliv (většinou více než 50 % podílu na základním kapitálu nebo hlasovacích práv), vzniká ovládající vztah, který má právní důsledky dle zákona o obchodních korporacích – např. povinnost sestavit zprávu o vztazích mezi propojenými osobami.

V průběhu celého procesu je vhodné konzultovat kroky s právníkem a daňovým poradcem. Důležité je také posoudit, zda má smysl držet majetek v rámci holdingu přímo, nebo prostřednictvím dalších struktur (např. trustů nebo zahraničních entit).

Kvalitně navržená holdingová struktura může být základem dlouhodobé stability a flexibility podnikání.

🟦 Holding vs. koncern

Pojmy holding a koncern se často zaměňují, ale nejde o synonyma – liší se zejména svým právním významem a pohledem na vnitřní vztahy mezi firmami.

Holding označuje organizační a vlastnickou strukturu, ve které jedna mateřská firma vlastní podíly v několika dceřiných společnostech. Jde spíše o popis ekonomického uspořádání, a není jako takový právně definován.

👉 Zvažujete založení holdingu?

Neváhejte nás kontaktovat – rádi vám pomůžeme se založením nového holdingu v ČR i v zahraničí, aby odpovídal právním požadavkům. Domluvte si nezávaznou konzultaci.

Naproti tomu koncern je právní pojem, který je v českém právu upraven v § 79 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Označuje skupinu propojených společností, mezi nimiž existuje vztah ovládání a koordinace řízení, a to se souhlasem ovládaných osob.

Základním znakem koncernu je, že se propojené firmy chovají jako jeden ekonomický celek, i když zůstávají samostatnými právními subjekty. V rámci koncernu vzniká povinnost sestavovat zprávu o vztazích a respektovat princip kompenzace případných újmových rozhodnutí.

🔶 Srovnání holdingu a koncernu

Kritérium	Holding	Koncern
Právní definice	Není výslovně definován zákonem	Definován v zákoně o obchodních korporacích (§ 79)
Povaha	Ekonomická/vlastnická struktura	Právně uznaná forma ovládání mezi firmami
Zpráva o vztazích	Není vždy povinná	Povinná vždy, pokud jde o koncern
Ovládání	Přes podíly a majetkový vliv	Koordinované řízení a jednotné zájmy
Dobrovolnost vztahu	Může být čistě vlastnický, bez zásahu do řízení	Vztah řízení je deklarovaný a formálně uznaný

🟦 Závěr

Holdingová struktura představuje efektivní nástroj pro řízení více podnikatelských subjektů pod jedním vlastnickým a strategickým vedením. Umožňuje firmám růst, diverzifikovat rizika, optimalizovat daně a lépe spravovat majetkové vztahy.

V průběhu článku jsme si vysvětlili, co je to holding, jaké existují typy holdingových struktur, jak funguje řízení a jaké výhody či nevýhody z toho plynou.

Pro podnikatele a firmy, které zvažují růst, expanzi nebo reorganizaci majetkové struktury, může být založení holdingu logickým krokem ke zvýšení stability a flexibility.

Je však důležité přistupovat k této formě řízení promyšleně – ideálně ve spolupráci s právníkem, účetním a daňovým poradcem. Správně navržený holding není jen o struktuře, ale o strategii, která podpoří dlouhodobou udržitelnost a konkurenceschopnost firmy.

🟦 Časté dotazy (FAQ)

🔹 Jaký je rozdíl mezi holdingem a skupinou firem?
Holding je specifická forma skupiny firem, kde existuje jasně definovaná vlastnická struktura – jedna mateřská společnost vlastní podíly v dceřiných firmách. Naproti tomu pojem skupina firem je obecnější a může označovat jakýkoli soubor propojených společností, které spolu spolupracují, ale nemusí mít přímé vlastnické vazby.

🔹 Může být fyzická osoba vlastníkem holdingu?
Ano, fyzická osoba může být zakladatelem i jediným vlastníkem mateřské (holdingové) společnosti, a tím nepřímo kontrolovat celý holding. Tento model je běžný například u rodinných podniků, startupových skupin nebo při správě osobního majetku podnikatelů.

🔹 Jaké jsou daňové výhody holdingu?
Mezi hlavní výhody patří osvobození dividend přijatých mezi mateřskou a dceřinou společností, pokud jsou splněny zákonné podmínky (např. držení podílu alespoň 10 % po dobu minimálně 12 měsíců). Holding dále umožňuje konsolidaci zisků, lepší plánování cash flow nebo využití daňových rezidencí.

🔹 Musí být holding registrován zvlášť?
Ne, holding není samostatnou právní formou, a proto se zvlášť neregistruje. Jde o organizační uspořádání – samotný holding vzniká vytvořením majetkových a řídicích vztahů mezi firmami. Klíčové je správné nastavení vlastnické struktury a vedení v souladu s platným právem.

👉 Zvažujete založení holdingu?

Neváhejte nás kontaktovat – rádi vám pomůžeme se založením nového holdingu v ČR i v zahraničí, aby odpovídal právním požadavkům. Domluvte si nezávaznou konzultaci.

Co je podílový fond

Written by Martin Drimal on 13.5.2025. Posted in Fondy, Investice, Zakládání společností.

Podílový fond je forma kolektivního investování, kdy mnoho jednotlivců svěří své prostředky do správy profesionálního investičního týmu. Ten za ně vybírá vhodná aktiva – například akcie, dluhopisy nebo jiná finanční aktiva – a usiluje o dosažení výnosu v souladu s investiční strategií fondu.

Investování do podílových fondů umožňuje diverzifikaci, tedy rozložení rizika mezi více titulů, a zároveň přístup k odborné správě portfolia, který by jednotlivý investor dosahoval jen obtížně.

V tomto článku se detailně podíváme na to, jak podílové fondy fungují, jaké typy existují, jaké výnosy lze očekávat, a s jakými riziky je třeba počítat.

Upozornění: Naše společnost vám pomůže se založením vlastního podílového fondu v ČR či zahraničí. S výběrem vhodného fondu pro investování, vám neporadíme.

Definice podílového fondu

Podílový fond je investiční nástroj, který shromažďuje finanční prostředky od velkého počtu investorů a využívá je k nákupu různých druhů aktiv – nejčastěji akcií, dluhopisů nebo nástrojů peněžního trhu.

Vzniká tak tzv. kolektivní investování, kdy se prostředky jednotlivců slučují do jednoho portfolia, které je následně profesionálně spravováno. Cílem je dosahovat zhodnocení investovaných peněz při odpovídající míře rizika.

Každý investor, který vloží peníze do podílového fondu, obdrží tzv. podílové listy – ty představují podíl na majetku fondu a určují, jakou část výnosu fondu investor získá. Hodnota jednoho podílového listu se označuje zkratkou NAV (Net Asset Value) a denně se mění v závislosti na vývoji cen aktiv ve fondu.

Fond spravuje tzv. správce fondu – obvykle investiční společnost, která zodpovídá za výběr aktiv, dodržování investiční strategie a řízení rizik. Samotná správa podléhá přísné regulaci a dohledu, například ze strany České národní banky.

Trochu historie

Podílové fondy mají svou historii již od 18. století. Za první formu kolektivního investování je často považován „Eendragt Maakt Magt“, fond založený v roce 1774 v Nizozemsku.

Moderní fondy, jak je známe dnes, se však začaly rychle rozvíjet až ve 20. století, zejména v USA. V České republice se podílové fondy rozšířily po roce 1990 spolu s liberalizací finančního trhu a dnes představují běžný nástroj správy osobních financí.

Jak funguje podílový fond

Fungování podílového fondu lze zjednodušeně popsat jako proces, při kterém investiční společnost shromažďuje prostředky od jednotlivých investorů a tyto prostředky následně investuje podle předem definované strategie.

Fond může investovat například do akcií, dluhopisů, nemovitostí nebo nástrojů peněžního trhu. Cílem je dosáhnout co nejvyššího zhodnocení při zohlednění míry rizika, kterou je fond ochoten nést.

Výběr konkrétních aktiv (např. konkrétních akcií nebo dluhopisů) provádí portfolio manažer, který vyhodnocuje tržní situaci, analyzuje investiční příležitosti a optimalizuje složení portfolia. Vše probíhá v souladu s investiční politikou fondu, která určuje, do jakých tříd aktiv může fond investovat, jaké limity musí dodržovat a jaké rizikové profily jsou akceptovatelné.

Například konzervativní fond investuje převážně do státních dluhopisů, zatímco dynamický fond se může zaměřit na růstové akcie.

Investor může vydělávat zejména těmito způsoby:

Růst hodnoty podílového listu (NAV): Pokud hodnota aktiv ve fondu roste, roste i hodnota podílového listu. Investor pak může své podíly prodat se ziskem.
Výplata výnosů (distribuce): Některé fondy pravidelně vyplácejí zisk formou dividend nebo úrokových výnosů, které plynou z držených cenných papírů.
Reinvestice výnosu: U růstových fondů se výnosy nevyplácejí, ale automaticky reinvestují, čímž zvyšují hodnotu podílového listu.

📊 Modelový příklad:

Pan Novák investuje 100 000 Kč do smíšeného podílového fondu, který investuje 60 % do akcií a 40 % do dluhopisů. Po roce fond dosáhne celkového zhodnocení 7 %. Hodnota jeho podílových listů tak vzroste na 107 000 Kč.

Pokud by se rozhodl podíly prodat, realizoval by zisk 7 000 Kč (před zdaněním). Pokud zvolil růstovou variantu fondu, výnos byl reinvestován. U distribuční varianty by mohl část výnosu obdržet na účet jako pravidelnou výplatu.

Typy podílových fondů

Podílové fondy se liší podle toho, do jakých tříd aktiv investují. Mezi hlavní kategorie patří akciové, dluhopisové, smíšené, peněžní fondy a tzv. fondy fondů. Každý typ má jiné rizikové a výnosové charakteristiky a hodí se pro jiný investiční horizont a profil investora.

Akciové fondy investují primárně do akcií firem. Nabízejí vyšší potenciál výnosu, ale také vyšší volatilitu. Jsou vhodné pro dlouhodobé investice (5+ let).
Dluhopisové fondy nakupují státní nebo korporátní dluhopisy. Mají nižší kolísání a střední výnos, jsou oblíbené pro střednědobé zhodnocení.
Smíšené fondy kombinují akcie a dluhopisy. Nabízejí rovnováhu mezi výnosem a rizikem, což z nich činí flexibilní variantu pro širší okruh investorů.
Peněžní fondy investují do nástrojů peněžního trhu (např. krátkodobé státní pokladniční poukázky). Jsou velmi konzervativní a vhodné pro krátkodobé uložení peněz s minimálním rizikem.
Fondy fondů investují do jiných podílových fondů. Tím poskytují velmi širokou diverzifikaci, ale mohou mít vyšší nákladovost kvůli dvojité správě.

Každý typ fondu přináší výhody i nevýhody – například akciové fondy lákají vyšším výnosem, ale nehodí se pro krátkodobé cíle, zatímco peněžní fondy jsou stabilní, ale výnosově omezené. Při výběru je klíčové zohlednit nejen typ fondu, ale i vlastní investiční cíle, časový horizont a ochotu akceptovat riziko.

Konkrétní druhy podílových fondů

Typ fondu	Očekávaný výnos	Riziko	Investiční horizont	Vhodné pro
Akciový	Vysoký	Vysoké	5 let a více	Investory s dlouhodobým cílem a vyšší tolerancí k riziku
Dluhopisový	Střední	Střední	3–5 let	Investory hledající stabilnější výnos bez extrémních výkyvů
Smíšený	Střední	Střední	3–7 let	Investory hledající kompromis mezi výnosem a rizikem
Peněžní	Nízký	Nízké	do 1 roku	Investory preferující likviditu a nízké riziko
Fond fondů	Různý (podle složení)	Střední až vyšší	podle cílových fondů	Investory hledající širokou diverzifikaci bez aktivní správy

Poplatky u podílových fondů

Investice do podílového fondu s sebou nese určité náklady, které mohou mít přímý dopad na konečný výnos. Mezi nejčastější poplatky patří vstupní poplatek, výstupní poplatek a správcovský poplatek (tzv. management fee). Každý z těchto nákladů slouží k pokrytí jiného aspektu fungování fondu a může se výrazně lišit podle konkrétního fondu nebo distribučního kanálu.

Vstupní poplatek se platí při nákupu podílových listů a obvykle se pohybuje v rozmezí 0–5 % z investované částky.
Výstupní poplatek je méně častý a bývá účtován při předčasném odkupu podílů, často ve stanoveném časovém horizontu (např. do 1 roku).
Správcovský poplatek je roční náklad, který fond účtuje za správu portfolia. Je již započten do hodnoty podílového listu (NAV), a proto jej investor přímo nevidí. Obvykle se pohybuje mezi 0,5 % až 2 % ročně.

Tyto poplatky mají zásadní vliv na čistý výnos investora, zejména v delším časovém horizontu. Například u smíšeného fondu se správcovským poplatkem 1,5 % ročně může být rozdíl mezi nominálním a reálným výnosem během 10 let velmi výrazný.

Proto je při výběru fondu důležité nejen sledovat historickou výkonnost, ale také pečlivě porovnat poplatkovou strukturu jednotlivých fondů.

📊 Modelový příklad:

Při investici 100 000 Kč na 10 let s průměrným ročním výnosem 7 % a poplatky (vstupní 3 %, správcovský 1,5 % ročně) vypadá výsledek takto:

Bez poplatků by hodnota investice vzrostla na 196 715 Kč.
Po započtení poplatků dosáhne investice hodnoty 165 690 Kč.
Rozdíl způsobený poplatky činí 31 025 Kč, což odpovídá téměř 16 % původního vkladu.

Tento příklad ukazuje, jak i „malé“ roční náklady mohou zásadně ovlivnit výnos v dlouhodobém horizontu.

Daňová problematika

Výnosy z podílových fondů podléhají v České republice zdanění, pokud nesplní podmínky pro osvobození. Zdanění se vztahuje na zisk z prodeje podílových listů, tedy rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou.

Daň z příjmů činí 15 % pro fyzické osoby. Daň odvádí sám investor, zpravidla v rámci daňového přiznání, pokud mu ji nesrazí automaticky investiční společnost.

Zásadní výjimku představuje tzv. časový test. Pokud drží investor podílové listy déle než tři roky, je jeho výnos od daně osvobozen, bez ohledu na jeho výši. U fondů obchodovaných na burze (např. ETF) platí podobné pravidlo, ale s některými specifiky.

Pokud je doba držení kratší než tři roky, je výnos zdaněn, ale daň lze optimalizovat například započtením ztrát z jiných investic.

👉 Zvažujete založení podílového fondu?

Neváhejte nás kontaktovat – rádi vám pomůžeme se založením nového fondu v ČR i v zahraničí, aby odpovídal právním požadavkům. Domluvte si nezávaznou konzultaci.

Je také důležité zmínit, že osvobození platí pouze pro fyzické osoby a nevztahuje se na pravidelné výplaty výnosů (např. dividendy z distribučních fondů), které jsou většinou zdaněny automaticky srážkovou daní při výplatě.

📊 Modelový příklad:

Investor koupil podílové listy za 100 000 Kč a po dvou letech je prodal za 125 000 Kč. Protože nedodržel tříletý časový test, jeho zisk 25 000 Kč podléhá 15% dani z příjmu. Zaplatí tedy daň ve výši 3 750 Kč a jeho čistý výnos po zdanění činí 21 250 Kč.

Časté dotazy (FAQ)

Jsou podílové fondy bezpečné?
Bezpečnost podílového fondu závisí na jeho typu a investiční strategii. Konzervativní fondy (např. peněžní nebo dluhopisové) obecně nesou nižší riziko než fondy akciové.

Fondy v Česku jsou navíc regulovány Českou národní bankou a majetek fondu je oddělen od majetku investiční společnosti, což zajišťuje jeho ochranu i v případě úpadku správce.

Jaký je minimální vklad do podílového fondu?
Minimální investice se liší podle konkrétního fondu, ale často začíná už na částce 100 až 500 Kč. Díky tomu jsou podílové fondy dostupné i drobným investorům. U některých fondů lze navíc investovat pravidelně – např. měsíčně – bez nutnosti vysokého jednorázového vkladu.

Jaký je rozdíl mezi ETF a podílovým fondem?
ETF (Exchange Traded Fund) je fond obchodovaný na burze, zatímco tradiční podílový fond se obchoduje pouze přes investiční společnost. ETF nabízí vyšší likviditu a nižší náklady, ale vyžaduje větší znalosti a aktivnější přístup. Podílové fondy jsou vhodnější pro pasivní investory, kteří preferují pravidelnou správu bez nutnosti sledování trhu.

Na závěr

Podílové fondy představují efektivní způsob, jak investovat své peníze s využitím profesionální správy a diverzifikace rizika. Nabízejí široké spektrum možností – od konzervativních peněžních fondů až po dynamické akciové strategie – a jsou dostupné i pro drobné investory díky nízkému vstupnímu vkladu.

Důležitou roli při výběru fondu hraje nejen očekávaný výnos, ale také rizikový profil, poplatky a investiční horizont.

Investování do podílových fondů však vyžaduje základní orientaci v pojmech jako NAV, správcovský poplatek nebo časový test.

V tomto článku jsme se pokusili tyto principy přiblížit srozumitelně a věcně. Pokud uvažujete o investici, je důležité mít jasno ve svých cílech a finančních možnostech.

👉 Zvažujete založení podílového fondu?

Neváhejte nás kontaktovat – rádi vám pomůžeme se založením nového fondu v ČR i v zahraničí, aby odpovídal právním požadavkům. Domluvte si nezávaznou konzultaci.

Vaše eso v rukávu při ochraně majetku – trust

Written by Martin Drimal on 3.9.2020. Posted in Trust.

Trust, u nás označovaný jako svěřenský fond – v anglosaském právu je institut známý už celá staletí, v českém právním řádu však nabývá na popularitě až posledních několik let. Zejména USA zná také pojem průmyslový trust, tedy sdružení, vzniklé za účelem narušování hospodářské soutěže – o těch ale tento článek není. Proč o institut trustu (svěřenského fondu) jeví zájem stále více investorů, nebo i jen movitých lidí, kteří si přejí ochránit svůj majetek? V následujících odstavcích se budeme podrobněji zabývat jednotlivými aspekty trustů, jejich případnými mezemi a praktickým využitím. Pojďme si ale předtím připomenout jejich klíčové pojmy, strukturu, mechanismus vzniku a fungování. Trust je právní vztah mezi zakladatelem (ten, kdo majetek vložený do trustu původně vlastnil) a správcem trustu. Právně bezvadný vznik trustu bývá podmíněn platnou registrací v rejstříku vedeném státní správou státu, podle jehož práva je trust zřízen (např. v ČR je to Rejstřík svěřenských fondů dle Rejstříkového zákona č. 304/2013 Sb.). Trustová smlouva (v českém právu Smlouva o založení svěřenského fondu) poskytne právní základ pro to, aby zakladatel převedl majetek na správce trustu. Tímto správcem (může jich být i více) obvykle bývá kancelář specializující se na tuto činnost – nemusí tomu tak však být vždy (vkládáte-li do svěřenského fondu Vaši obchodní společnost, kterou nemohou/nechtějí spravovat Vaše děti, můžete správcem jmenovat například dlouhodobě loajálního a kompetentního manažera, kterému za dobrou správu bude plynou nějaký příjem). V okamžiku převodu zakladatel přestává být vlastníkem majetku – alespoň v právním smyslu. Závazky zakladatele již nemohou být uspokojeny z majetku vloženého do trustu – tento majetek už totiž zakladateli nepatří, je ve správě správce trustu. Zakladatel může také ustavit kontrolní orgán – protektora či celou radu protektorů – ti dohlížejí na činnost správce a zvyšují jistotu, že správce bude své povinnosti vykonávat řádně. Druhým dokumentem, který je pro založení trustu nezbytný, je tzv. listina přání (statut svěřenského fondu). V něm zakladatel specifikuje náležitosti správy, kterou bude od správce požadovat. Určí, jak má být s majetkem nakládáno, kdo z něj má mít prospěch. Pokud je správců více, určí, jakým způsobem budou rozhodovat. Dále je ve statutu uvedeno, komu bude z výnosů trustu, nebo i z trustu samotného, plynout prospěch. Takováto osoba se nazývá obmyšlený (beneficient). Může jím být jednotlivec i skupina, fyzická i právnická osoba, přičemž plnění z trustu může být peněžité i naturální. Předchozí odstavce jde velmi lakonicky shrnout tezí, že trust (svěřenský fond) je majetek, který zakladatel převedl na správce a správce současně s přijetím majetku přijal i povinnost majetek spravovat ve prospěch beneficienta.

Proč je trust výhodný?

Jak bylo nastíněno v pasáži o trustové smlouvě, stěžejní výhoda trustu spočívá v oddělení právního vlastnictví majetku a ekonomického prospěchu z něj. Zatímco právním vlastníkem majetku nejste vy, ale trust (potažmo správce), příjmy, které trust generuje, plynou Vám nebo Vámi určeným beneficientům. Zřízení trustu tedy definitivně oddělí Vaše jméno od majetku do trustu vloženého. Ano, je tu 5. AML směrnice EU, která se tématem skutečného majitele zabývá – ta však má význam pro střet zájmů, praní špinavých peněz, popřípadě pro výplatu požitků, pokud budete sám zakladatelem i beneficientem, nikoli pro ochranu majetku tak, jak o ní pojednáváme v tomto článku.

Co lze v rámci trustu chránit?

Pro zodpovězení otázky, jaký majetek vlastně může být trustem chráněn, nabízíme jednoduchý klíč; jde to legálně prodat? Pak takový majetek můžete vložit i do trustu. Trustem lze skutečně zabezpečit takřka veškerý movitý i nemovitý majetek včetně akcií a podílů v obchodních společnostech, finančních prostředků na bankovním účtu, ale i licence, patenty, ochranné známky a jiné formy duševního vlastnictví – může jít jak o majetek fyzické osoby, tak o majetek osoby právnické.

V jakých situacích se trust hodí nejvíce?

Existuje celá řada situací, kdy se Váš majetek může ocitnout v ohrožení – zpravidla proti Vaší vůli a nenadále. Trust je odpovědí na otázku, jak se na nenadálé ohrožení Vašeho majetku připravit, aniž byste se zároveň dotkli jeho životaschopnosti (peníze z prodeje společnosti, zašité v matraci, Vám nic nevydělají). Stejně tak může být trust mechanismem, jakým předejdete nucenému štěpení majetku, či ještě hůře, převodu na nežádoucí osoby. Pomocí trustu se můžete připravit na níže uvedené situace:

dědická řízení
rozvodová řízení
uchování celistvosti a hodnoty majetku do budoucna
insolvence, exekuce, bankrot
žaloby
neoprávněné, smyšlené nároky věřitelů

Dobře nastavený trust Vám umožní úspěšně předejít nepředvídatelným následkům řízení spojených s jednotlivými situacemi. Je samozřejmě možné se s nimi vypořádat standardní cestou (domluvit se s věřiteli, vyhrát soukromoprávní spor atd.), asi ale není třeba zdůrazňovat, že takto příznivý vývoj situace nelze předem zaručit. Je tedy určitě příjemnější alespoň částečně řídit osud svého majetku trustem, než sledovat, jak například přechází do rukou těch, s nimiž nechceme mít nic společného, leč zákon nám to přikazuje.

Dědictví

V minulých letech se trust často využíval jako ochrana proti dědické dani. Ta je již nyní zrušena – dědictví však stále zůstává typickým příkladem, kde může dojít k nežádoucímu přechodu majetku. Trust tak řeší nejen problém možného nežádoucího přechodu, ale i komplexnost samotného řízení o pozůstalosti. Mohlo by se zdát, že k tomuto účelu postačí pořízení pro případ smrti – typicky závěť. V právním prostředí České i Slovenské republiky ale existuje celá řada zákonných postupů, jak obejít, ba dokonce přímo pošlapat, vůli osoby, která vlastní majetek, se kterým si přeje nějakým způsobem naložit a měla by být tedy z pohledu selského rozumu (chcete-li, spravedlnosti), mít konečné slovo v tom, co se s ním bude po její smrti dít. Z těch nejznámějších uvádíme institut nepominutelného dědice a případnou dohodu mezi dědici (dědici si mohou majetek přerozdělit a zcela tak ignorovat vůli zůstavitele). Podobně nelze dost dobře předvídat neplatnost závěti (proč by někdo vědomě uzavíral neplatnou závěť) – dojde-li k ní, postupuje se dle zákonné dědické posloupnosti a výsledek může být velmi nejistý. Řešením je zde právě trust. Lze jím zcela obejít nepředvídatelné, nebo naopak předvídatelné a nežádoucí situace ohledně vypořádání pozůstalosti – majetek do trustu vložený totiž, jak jsme si již řekli, přestává být majetkem zůstavitelovým, tedy o pozůstalost vůbec nepůjde (a nejde na ni tedy aplikovat žádný nástroj dědického řízení). Zakladatel trustu namísto pořízení pro případ smrti (závěť, dovětek, dědická smlouva) uvede ono pořízení v listině přání trustu, kterou, ač ani zde to nejde zcela vyloučit, je mnohem obtížnější právně napadnout. Pomocí listiny přání tak může spolehlivěji než prostřednictvím závěti distribuovat svůj majetek osobám, které si jej dle jeho názoru zaslouží, bez ohledu na jejich zákonný dědický nárok. Bez vydědění není zcela možné naopak připravit nepominutelné dědice o jejich povinný díl, pomocí svěřenského fondu je však lze ovlivnit alespoň výši tohoto povinného dílu (do hry zde v případě soudního řízení dle praxe Nejvyššího soudu efektivněji vstupují dobré mravy). Trust, suplující závěť, lze řídit dvěma způsoby, respektive dvěma způsoby definovat jeho účel. Pokud bude jeho účelem rozdělení majetku po zůstavitelově smrti, po dosažení účelu trust zanikne. Druhou variantou jsou pravidelné výplaty příjmů pro obmyšlené (ačkoli rozhodovací praxe českých soudů v této konkrétní otázce není příliš rozvinutá, lze se domnívat, že právě tento způsob nejlépe uspokojí požadavek dobrých mravů vůči nepominutelným dědicům a eliminuje tak jejich šanci úspěšně se domáhat soudního zásahu do trustu). Trust je také skvělým řešením v případě, že má zůstavitel majetek v zahraničí. Nelze vyloučit takzvaný veřejný pořádek lex loci (což může mít vliv například na nakládání s nemovitostí na zahraniční půdě), institut mezinárodního práva soukromého, vývoj situace je však mnohem předvídatelnější, pokud je o nemovitosti pořízeno coby o majetku ve vlastnictví trustu. V každém případě bude celý proces převodu majetku na obmyšlené z právního hlediska násobně méně komplikovaný, méně časově náročný a tedy levnější než přeshraniční dědické řízení.

Rozvod

Jen málo lidí vstupuje do manželství coby do předem časově omezeného závazku. Ač se tento trend v posledních letech mění, řada párů si také nesjedná předmanželskou smlouvu či režim oddělených jmění. Po letech pak často dochází k situaci, kdy je kromě partnerského soužití doslova rváno na kusy i společné jmění manželů. Takovou situaci lze opět řešit zřízením trustu. Ten totiž do společného jmění manželů vůbec nevstupuje, není přece jměním ani jednoho z manželů. Ještě mnohem více je trust užitečný po zániku manželství. Mějme situaci, kdy, odhlédnuvši od výživného, máte zájem darovat hodnotné jmění svému potomku, který je přitom svěřen do péče druhého rodiče. Máte důvod se domnívat, že výživné se k Vašemu potomkovi nedostává a s darem by to dopadlo stejně? Opět je možné zřídit trust, potomka ustanovit beneficientem a tentokrát si být dokonce stoprocentně jist, že potomka z jeho beneficiárního piedestalu nikdo nesesadí.

Zachování rodinného jmění

Nejen křesťané znají příběh o marnotratném synovi. Spíše, než na jeho poselství se nyní budeme zabývat hlavním protagonistou. Máte pochybnosti, zda budou schopni Vaši potomci užívat zděděný majetek ku prospěchu jejich i majetku samého? Obáváte se, že potomkův/potomkova nastávající bude v manželství „držet kasu“, nebo ještě spíše naopak onu kasu nerozvážně rozhází? Trust je schopný těmto nástrahám předejít a zajistit kontinuitu a celistvost majetku po celé generace. Zakladatel v listině přání přesně stanoví, jak bude majetek spravován. Je tak možné zajistit, aby Vámi zvolené osoby měly z majetku prospěch, aniž by mohly do jeho správy zasahovat či majetek dokonce prodat.

Insolvence a exekuce

Možná jste se ještě nesetkali s pojmem šikanózní insolvenční návrh. Pokud ne, dobře pro Vás. Vězte ale, že je možné vyhlásit insolvenční řízení cíleně za účelem poškodit druhého. Ano, soudy jsou schopné takový návrh včas odhalit – vzhledem k přítomnosti lidského faktoru však není možné se na jejich úsudek stoprocentně spolehnout. Celý Váš majetek se tak může stát předmětem řízení, na jehož výsledek budete mít pramalý vliv. Jak Vám je ale po přečtení předchozích řádků nepochybně již jasné, majetek vložený do trustu Vám právně nenáleží. Nemůže být tedy předmětem exekučního řízení, nesmí být zahrnut do konkurzní podstaty a tedy z něj nemohou být uspokojovány pohledávky věřitelů zakladatele trustu. Pokud by zakladatel i beneficient byli tatáž osoba, je možné exekučně postihovat požitky vyplácené na základě listiny přání, nikoli však trust samotný.

Anonymita

Ačkoli v rámci implementace unijních směrnic o praní špinavých peněz již probíhají jednání o Zákoně o evidenci skutečných majitelů, tento zatím neplatí – v tuto chvíli je pouze nutné svěřenský fond zapsat do rejstříku svěřenských fondů. Zejména pro držení akcií na jméno tedy může být trust stále zajímavý coby alternativa k nominee akcionářům. Výčet předchozích situací je pouze demonstrativní, ač jsou tyto z nejčastějších. Není možné uspokojivě je všechny předvídat; zodpovědný člověk by tedy měl přinejmenším zvážit trust coby možnost, jak může jeho majetek čelit nečekaným nástrahám s co nejmenšími ztrátami.