Skip to main content

Štítek: Hormuzský průliv

ČEZ zdraží fixované tarify elektřiny i plynu. Důvodem je růst cen

Energetická společnost ČEZ od konce srpna zvýší ceny vybraných fixovaných produktů elektřiny i plynu. Reaguje tím na přetrvávající vysoké velkoobchodní ceny energií, které v uplynulých měsících vzrostly v důsledku konfliktu na Blízkém východě. Úprava se v tuto chvíli dotkne jednotek procent zákazníků, konkrétně těch, jimž v daném období končí platnost fixace. Hlavní ceník na dobu neurčitou, na němž je nejvíce zákazníků, se nemění.

U elektřiny zdraží tarify s jednoletým a dvouletým závazkem o přibližně šest procent. Dvouletý tarif „Bez starostí“ bude nově stát 3 900 Kč za MWh s DPH, tj. o 180 Kč více. Tříletý tarif zdraží o sedm procent na 3 630 Kč za MWh s DPH, což představuje nárůst o 140 Kč za MWh. U plynu jsou zdražení výraznější — jednoletý a dvouletý tarif vzrostou o 17 procent, tříletý o 19 procent. Dvouletý tarif plynu bude stát 1 650 Kč za MWh s DPH (navíc 240 Kč), tříletý 1 540 Kč za MWh s DPH (rovněž navíc 240 Kč).

Ze zákazníků, jimž letos končí fixace, si podle ČEZ připlatí zhruba 60 procent z nich. Zbývajících přibližně 40 procent zaplatí méně než dosud, protože jejich předchozí tarif byl uzavřen v době vyšších cen. „Díky naší nákupní strategii se nám od začátku krize na Blízkém východě dařilo všechny ceníky držet nezměněné, zatímco ostatní velcí dodavatelé už dávno ceny zvedli,“ uvedl mluvčí ČEZ Roman Gazdík. Jak dodal, konflikt však trvá déle, než se předpokládalo, a velkoobchodní ceny zůstávají vysoko i po oznámení dohody.

ČEZ je tak posledním z velkých tuzemských dodavatelů, kteří na situaci reagují. Innogy zdražovala již v březnu, ceny zvedaly také Pražská plynárenská, MND, E.ON a od května i Pražská energetika. Ceny evropských referenčních smluv na plyn vzrostly od začátku konfliktu o desítky procent a ani po jeho dočasném zklidnění se nevrátily na předválečné úrovně. Plyn přitom v Evropě plní roli tzv. závěrného zdroje při výrobě elektřiny — jeho zdražení se proto zákonitě promítá i do cen elektřiny na trhu.

Zásoby ropy v zemích OECD klesají na nejnižší úroveň od roku 2003

Zásoby ropy v největších světových ekonomikách se kvůli válečnému konfliktu na Blízkém východě blíží svému pětadvacetiletému minimu. Členské země OECD jsou nuceny čerpat své strategické rezervy rekordním tempem, aby kompenzovaly masivní výpadek dodávek způsobený blokádou Hormuzského průlivu. Tento kritický pokles tlačí na růst cen energetických komodit v nadcházejících měsících.

Americký vládní úřad pro energetické informace (EIA) ve svém měsíčním výhledu odhaduje, že celkové zásoby ropy v zemích OECD klesnou do konce prosince pod hranici 2,3 miliardy barelů. Rychlé odčerpávání zásob je nezbytné k nahrazení ztracené produkce z Perského zálivu, která dosahuje 11 milionů barelů denně.

Obnovení standardního námořního provozu v Hormuzském průlivu, kterým před konfliktem procházela přibližně pětina globálních dodávek ropy, přitom úřad neočekává dříve než na začátku roku 2027. Ačkoliv zprávy o možném znovuotevření průlivu v posledních týdnech tlačily ceny krátkodobě dolů, podle predikcí zůstanou náklady na ropu vysoké, dokud se globální toky nestabilizují a zásoby se nedoplní.

Vysoké ceny komodit, horší dostupnost paliv a vládní opatření na omezení spotřeby již vedou k přehodnocení ekonomických prognóz a poklesu globální poptávky o 1,1 milionu barelů denně. Pokud se tento předpoklad naplní, půjde o první meziroční pokles světové spotřeby ropy od pandemického roku 2020.

Naopak Spojené státy stabilně posilují svou pozici v oblasti zkapalněného zemního plynu (LNG), jehož vývoz má letos vzrůst na rekordních 17,2 miliardy krychlových stop (přibližně 487 milionů metrů krychlových) a v roce 2027 dosáhnout až 18,6 miliardy krychlových stop.

Obnova produkce ropy na Blízkém východě potrvá dva roky

Výkonný ředitel Mezinárodní agentury pro energii (IEA) Fatih Birol odhaduje, že návrat k předválečným úrovním těžby ropy a plynu na Blízkém východě potrvá přibližně dva roky. Rychlost obnovy se bude v jednotlivých státech lišit v závislosti na míře poškození infrastruktury a stabilitě regionu. Zatímco u Saúdské Arábie se očekává relativně rychlejší postup, v případě Iráku může být proces návratu k původním objemům těžby výrazně delší.

Konflikt, který eskaloval koncem února, ochromil strategický Hormuzský průliv, jímž běžně proudí pětina světových dodávek ropy a zkapalněného zemního plynu (LNG). Podle IEA trh v současnosti podceňuje dlouhodobé důsledky uzavření této cesty. Současný relativní klid v dodávkách je dán pouze tím, že do cílových destinací stále dorážejí náklady, které byly vypraveny ještě před začátkem bojů.

Kritickým varováním pro globální trhy je skutečnost, že v průběhu března nebyly v regionu nakládány žádné nové tankery. Tento výpadek se v dodavatelských řetězcích projeví s časovým odstupem, jakmile dojde k vyčerpání zásob na cestě. Pokud nedojde k rychlému znovuotevření Hormuzského průlivu, je nutné se připravit na výrazně vyšší ceny energií, které zasáhnou světovou ekonomiku v několika vlnách.

Pro investory a energetický sektor to znamená období zvýšené volatility a nutnost přehodnocení rizik spojených s Perským zálivem. Dvouletý horizont obnovy naznačuje, že energetický trh bude čelit nedostatku nabídky, což může urychlit snahy o diverzifikaci zdrojů a přechod k alternativám.

Írán zpoplatnil průjezd Hormuzským průlivem. Platby přijímá v kryptoměnách a jüanech

Íránské revoluční gardy zavedly systém mýtného pro lodě proplouvající strategickým Hormuzským průlivem. Poplatky jsou vyžadovány v čínských jüanech nebo stablecoinech a jejich výše se odvíjí od objemu přepravovaného nákladu i politické příslušnosti plavidla. 

Podle informací deníku The Wall Street Journal musí provozovatelé lodí kontaktovat zprostředkovatelské firmy napojené na íránské ozbrojené složky. Cena za bezpečné proplutí obvykle začíná na jednom dolaru (přibližně 21 Kč) za barel ropy. U velkých tankerů typu VLCC s kapacitou kolem dvou milionů barelů tak mýtné může dosáhnout až dvou milionů dolarů (přibližně 42 milionů Kč).

Írán uplatňuje systém hodnocení zemí na škále od jedné do pěti, přičemž upřednostňuje plavidla ze spřátelených států, zatímco lodím ze zemí považovaných za agresory hrozí útoky.

V rámci vyjednávání o bezpečnosti jsou některé posádky nuceny měnit registraci lodí a vztyčovat vlajky států, které s Íránem vyjednaly dohody, jako je například Pákistán. Bezpečnostní experti však varují, že existence mýtného systému neznamená snížení nebezpečí pro námořní dopravu. Aby si Teherán zachoval věrohodnost a mohl mýtné vymáhat, musí si udržet schopnost reálně ohrožovat komerční plavidla v Perském zálivu, což potvrzují i hrozby útoků na tankery, které systém ignorují.

Situaci v regionu dále vyostřují prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa, který avizoval tvrdé údery proti Íránu v horizontu několika týdnů. Trump uvedl, že Spojené státy již nejsou na bezpečnosti Hormuzského průlivu přímo závislé a odpovědnost by měly převzít ostatní země.

Pro globální trhy a investory tento vývoj znamená nejen nárůst logistických nákladů a rizik, ale také další posun k využívání alternativních měn v energetickém sektoru, což v dlouhodobém horizontu oslabuje status dolaru jako hlavní světové měny.

Blokáda Hormuzského průlivu ohrožuje energetickou bezpečnost Británie, Itálie a Belgie

Zákaz plavby obchodních lodí Hormuzským průlivem vyvolává rizika pro evropskou ekonomiku, přičemž intenzita dopadů se v jednotlivých státech liší.

Podle analýzy Vídeňského institutu pro analýzu dodavatelského řetězce (SCII), Centra pro vědu o komplexnosti a Delftské univerzity jsou nejvíce exponovány Británie, Itálie a Belgie. Odborníci varují, že pokud blokáda potrvá déle než čtyři týdny, dojde k eskalaci zpoždění v globálních dodavatelských řetězcích.

Nejvíce zasaženou zemí mimo Evropskou unii je Británie, která skrze průliv ročně dováží zboží v hodnotě 12,9 miliardy dolarů (přibližně 276,5 miliardy Kč). Z této částky připadá zhruba 5,9 miliardy dolarů (přibližně 126,5 miliardy Kč) na plynové produkty z Kataru. V rámci EU čelí největším potížím Itálie s objemem dovozu ve výši 9,8 miliardy dolarů (přibližně 210 miliard Kč). Italská ekonomika je závislá především na katarském zkapalněném zemním plynu (LNG) za 4,4 miliardy dolarů (přibližně 94,3 miliardy Kč) a propanu v hodnotě 3,2 miliardy dolarů (přibližně 68,6 miliardy Kč).

Výrazné expozici čelí rovněž Belgie, jejíž roční dovoz katarského LNG přes terminál Zeebrugge dosahuje hodnoty 5,8 miliardy dolarů (přibližně 124,3 miliardy Kč). Přes přístav v Antverpách navíc proudí dodávky diamantů ze Spojených arabských emirátů. Naopak Německo a Francie vykazují nižší přímou závislost na státech Perského zálivu; německý dovoz činí 5,7 miliardy dolarů (přibližně 122,2 miliardy Kč) a francouzský 8,1 miliardy dolarů (přibližně 173,6 miliardy Kč).

Navzdory rozdílné míře přímé závislosti představuje blokáda riziko pro celý evropský trh. Výpadek klíčových dodávek LNG do nejvíce postižených zemí nevyhnutelně povede k tlaku na růst cen zemního plynu v celé Evropě. Pro investory a podnikatelský sektor to znamená riziko zvýšených energetických nákladů a potenciální druhotné narušení výrobních procesů v důsledku nestability v logistických uzlech, jako jsou Antverpy či Zeebrugge.