Skip to main content

Tag: emise

Evropská komise zmírňuje zákaz spalovacích motorů. Po roce 2035 povolí prodej hybridů a sníží emisní cíl na 90 %

Evropská komise oficiálně revidovala své plány na úplný zákaz prodeje nových aut se spalovacími motory po roce 2035. Místo původně zamýšleného stoprocentního snížení emisí CO2 nově navrhuje cíl 90 %, což otevírá dveře pro další prodej plug-in hybridů a vozů s moderními spalovacími technologiemi. Tento krok je reakcí na aktuální situaci na trhu a požadavky průmyslových hráčů i členských států.

Automobilky budou moci po roce 2035 nadále nabízet vozy s prodlužovačem dojezdu (REX) či mild-hybridy, pokud zbývajících 10 % emisí kompenzují například využitím nízkoemisní oceli nebo syntetických paliv.

Změnu kurzu přivítal i německý kancléř Friedrich Merz, jehož vláda patřila k hlavním iniciátorům dřívější revize pravidel. Krok označil za správnou cestu ke skloubení klimatických cílů s realitou trhu. Zatímco koncern Volkswagen považuje návrh za ekonomicky racionální, německý svaz VDA zůstává zdrženlivý a obává se praktické vymahatelnosti a komplexity nových pravidel.

Dekarbonizace českého průmyslu má stát 3 biliony korun. Podle firem je to finančně nereálné

Splnění nových klimatických cílů Evropské unie, které počítají s devadesátiprocentním snížením emisí do roku 2040, by si v České republice vyžádalo investice přesahující 3 biliony korun.

Vyplývá to z aktuální studie poradenské společnosti EGU zpracované pro Svaz průmyslu a dopravy ČR. Tato částka je však podle zástupců byznysu zcela mimo finanční i technologické možnosti tuzemských firem, jejichž reálná investiční kapacita se pohybuje pouze kolem 1,2 bilionu korun. Propastný rozdíl mezi požadavky a realitou tak vyvolává vážné obavy o ztrátu konkurenceschopnosti, či dokonce likvidaci klíčových energeticky náročných odvětví.

Pod největším tlakem jsou sektory jako hutnictví, chemický průmysl nebo výroba cementu a skla. Studie upozorňuje, že dosažení cílů by vyžadovalo okamžitou akceleraci a masivní nasazení technologií, jako je využití vodíku nebo zachytávání oxidu uhličitého, které však v průmyslovém měřítku často ještě nejsou komerčně dostupné.

Podle Michala Kocůrka z EGU jsou investiční a technické nároky pro příštích 15 let nereálné. Svaz průmyslu navíc varuje, že firmám kvůli regulacím již nyní klesá ziskovost, což činí návratnost tak obřích investic vysoce problematickou i z pohledu bankovního financování.

Průmyslníci proto apelují na vládu, aby při implementaci unijních cílů zohlednila specifika české ekonomiky. Zároveň volají po balíčku podpůrných opatření, která by transformaci usnadnila – od zrychlených odpisů investic do nízkoemisních technologií přes zjednodušení povolovacích procesů až po snížení regulovaných složek cen energií.

Bez této podpory a stabilního investičního prostředí hrozí, že české podniky nebudou schopny konkurovat zemím s výhodnějšími podmínkami pro rozvoj obnovitelných zdrojů.

ČEZ plánuje výstavbu dvou paroplynových elektráren v Počeradech, Česko

ČEZ postaví v Počeradech dvě nové paroplynové elektrárny. Mají přispět ke snížení emisí

Energetická společnost ČEZ plánuje v lokalitě Počerady na Lounsku, která je tradičně spojená s uhelnou energetikou, postavit další dva paroplynové zdroje. Tyto elektrárny, s elektrickým výkonem 250 MW a 750 MW, mají posílit již provozovaný paroplynový blok.

Jak uvedl ČEZ, cílem je zvýšit energetickou bezpečnost České republiky a podpořit transformaci energetiky směrem k nízkouhlíkové budoucnosti.

Rozšířená paroplynová elektrárna má fungovat jako flexibilní zdroj, schopný rychlého startu a regulace výkonu. To jí umožní stabilizovat elektrizační soustavu, zejména v době zvýšené spotřeby elektřiny. Záměr je v souladu se strategií české vlády, která počítá s odklonem od uhlí k zemnímu plynu. Spuštění druhého zdroje se předpokládá v roce 2031 a třetího v roce 2032.

Realizace projektu je úzce spjata s útlumem uhelné elektrárny Počerady, jejíž odstavení se očekává nejpozději v roce 2033. Paroplynové zdroje sice přispějí ke snížení emisí skleníkových plynů oproti uhlí, avšak jejich provoz, plánovaný na zhruba 3 000 hodin ročně, si vyžádá spotřebu asi 460 milionů metrů krychlových zemního plynu ročně. To by mohlo navýšit celkovou spotřebu plynu v České republice o více než pět procent.