Autor: Karas

Stablecoin – k čemu slouží?

Bitcoin, potažmo kryptoměny obecně, pravidelně skloňují finančně orientované weby už několik let. Ať už jim rozumíte více či méně, nejspíš jste si vědomi faktu, že jejich hodnota osciluje rychleji a výrazněji než hodnota klasického fiatu. Jedním příkladem za všechny budiž programátor Laszlo Hanyecz, který koupil v roce 2015 dvě pizzy za 10 000 Bitcoinů. Dnes by ho při stejné nominální hodnotě transakce stála jedna pizza 30 mil. Kč. Leckteré investory právě tento prvek přitahuje. Je koneckonců vázán na decentralizaci kryptoměny – tedy jev, kdy není žádná autorita, která by ji garantovala, nebo mohla stáhnout z oběhu – jisté je jen to, že celkové množství Bitcoinů, které budou vytěženy, je omezené.

Jiným ale výkyvy v hodnotě Bitcoinu nevyhovují, třeba právě proto, že si nechtějí po letech rvát vlasy kvůli astronomicky drahé pizze. A přesně pro ně je tu alternativa – stablecoiny, tedy skupina kryptoměn krytých reálnou hodnotou. Typicky jsou tyto kryptoměny navázané na USD, např. USD Tether. Fungují tam, že jejich emitent jich vydá a udržuje v oběhu takové množství, jaké má na účtě.

Tato metoda nakládání s konceptem kryptoměny má samozřejmě určitá úskalí. Například ověřitelnost krytí – Tether Limited, emitent USD Tether, zveřejňuje své výpisy z účtu. Je to ale dostačující? A především je tu stěžejní otázka decentralizace – kryptoměny byly vymyšleny mj. proto, aby na ně nedosáhla žádná autorita, která by je ze své vůle mohla stáhnout z oběhu, zbavit hodnoty… To ale s krytím, které je ukotveno na něčím účtu, logicky není možné. Má tedy centralizovaná kryptoměna budoucnost?

TikTok přistoupil na Trumpovo devadesátidenní ultimatum

Už od června, kdy populární čínskou aplikaci pro sdílení krátkých videí, zakázala Indie, se toto téma přetřásá v rámci americko-čínských vztahů. Prezident Trump (ostatně ve shodě s prohlášením Indie) tvrdí, že je TikTok nebezpečím pro státní bezpečnost. Podle jeho názoru dochází prostřednictvím aplikace ke sledování jejích uživatelů a následnému shromažďování dat čínskou vládou. Vzhledem ke skandálu Huawei, který vyvrcholil v roce 2018 a jehož dozvuky stále vnímáme v souvislosti s 5G vysílači (psali jsme zde https://parkerhill.cz/co-znamena-bezpecnostni-zakon-pro-offshore-v-hongkongu/), nelze Trumpovo tvrzení považovat za zcela liché. Jen v USA má Tik Tok přes 100 milionů uživatelů – případný dopad na státní bezpečnost by tedy při sledování byl vskutku nedozírný. ByteDance, provozovatel TikToku, však tvrdí, že ze strany USA nejde o bezpečnostní krok, ale o šikanózní opatření v rámci obchodní války.

Trumpova administrativa nyní dala ByteDance devadesátidenní ultimátum, aby svou větev, která je zodpovědná za TikTok v USA, prodala americkým společnostem. V opačném případě hrozí permanentním zablokováním TikToku na území USA. Dle posledních informací Byte Dance na tuto hru přistoupil – v současnosti probíhají jednání s Microsoftem a maloobchodním gigantem Walmart. Obě společnosti se spojily s cílem dát dohromady nabídku, kterou Tik Tok nebude chtít odmítnout. Sklon technologických gigantů skupovat žádané aplikace není nic nového; důvod, proč má o TikTok zájem i Walmart, pomáhá poodhalit verze aplikace pro čínský trh – Douyin. Nejpopulárnější uživatelé sítě (videohvězdy, chcete-li) jeho prostřednictvím ve svých videích propagují vybrané produkty. Při použití stejného obchodního modelu v USA by tak Walmart získal mocný reklamní kanál, způsobilý cílit na generaci uživatelů do 25 let, kterých má TikTok nejvíce. To si velmi dobře uvědomuje i TikTok – neočekává se, že by se spokojil s nabídkou pod 30 mld. USD. Pro bližší představu o velikosti této částky odkazujeme na předchozí článek o čínském provozovateli platebních služeb Ant.

AML pro kryptoměny

Další posun v AML opatřeních u kryptoměn

Obecné povědomí je toho názoru, že převody kryptoměn jsou anonymní. Toto tvrzení není zcela přesné – Bitcoin (v tomto článku budeme pro zjednodušení hovořit pouze o Bitcoinech, dále BTC, situace ale může být obdobná i u dalších kryptoměn) stojí na veřejně přístupném blockchainu. Specialista s dostatečně výkonnou výpočetní kapacitou by tedy mohl být schopen vysledovat původ BTC. Pokud uživatel v nějaké fázi nakládání s BTC poskytne své osobní údaje, logicky tedy nelze vyloučit ani vysledování skutečného vlastníka. S jistotou lze ale říci, že BTC jsou anonymnější než klasický fiat.

Právě proto se kryptoměny dostaly do hledáčku AML regulací, ačkoli nejsou v právním  smyslu penězi. Od minulého roku si dle doporučení Travel Rule FATF poskytovatelé platebních služeb (pro účely FATF se tyto platby týkají i kryptoměn) mají vyměnit identifikační data odesílatele (dále v článku označovány jako KYC – Know Your Customer) i příjemce transakcí přesahujících hodnotou 1 000 USD. Vzhledem k povaze služeb tato identifikační data zahrnují několik údajů (kopie osobního dokladu, účet za služby vázaný na adresu bydliště atd.), zprostředkovaných formou balíčku .pdf souborů. Dosavadní praxe tyto soubory (respektuje-li národní legislativa FATF doporučení, popřípadě v EU AML směrnice) k požadavku na transakci manuálně přikládá.

Ponechme nyní stranou vymáhání tohoto postupu ze strany národních autorit (Travel rule FATF je totiž pouze jedno z doporučení, která mají být začleněna do vnitrostátních právních předpisů). Postup dle Travel Rule se již před časem pokusila automatizovat ING prostřednictvím takzvaného TRP – Travel Rule Protocol. Protokol umožňuje automatizaci vkládání KYC – na základě jednorázově vložených údajů vytvoří jakousi univerzální vizitku. Taková vizitka pak uspokojí požadavky stanovené na základě Travel rule FATF (respektive legislativou přijatou po jeho vzoru) v jakékoliv jurisdikci. Tři švýcarské společnosti nyní podobný protokol vyzkoušely při převodu BTC – národní systém pro kontrolu souladu s Travel rule FATF pak na postupu neshledal žádné vady.

Uplatňování KYC požadavků u BTC a zvláště pak jeho automatizace má mnoho odpůrců, kteří se nechtějí vzdát jedné ze základních výhod kryptoměn – anonymity. Kromě toho se tábor odpůrců opírá ještě o jeden zásadní argument. Berme v potaz, že se KYC vyžaduje k předcházení praní špinavých peněz. Zároveň ale může dojít k úniku dat (je prokazatelně možné takovéto „identifikační balíčky“ zakoupit na darknetu) a následně přes takto ukradené údaje paradoxně právě toto praní špinavých peněz provádět.

Právě z těchto důvodů jsou v prostředí BTC přístupné i anonymní, decentralizované burzy. Pomalejší transakce a nižší množství obchodních nabídek je zde vykoupeno např. právě absencí KYC a z něj plynoucích rizik, stejně jako nemožností prostředky při případném zásahu státní moci zmrazit. Zmíněná státní moc se k tomuto jevu může postavit dvěma způsoby – uspokojením požadavků uživatelů na ochranu KYC dat, nebo připuštěním dvoukolejnosti (a tedy vzdáním se regulace) trhu s kryptoměnami – silou totiž k opuštění decentralizovaných burz nikoho nepřinutí.

Americká burza

Americké akcie dosáhly historického maxima

Burzovní index S&P 500 překonal dosud nejvyšší hodnotu obchodů, které dosáhl letos v únoru. Jak je to možné v době, kdy se celý svět napůl vzpamatovává z pandemie a napůl se připravuje na druhou vlnu? Není snad situace na burze v rozporu s hromadným propouštěním, rozdělováním finančních injekcí a celkovou situací v současné USA? Pravidelní čtenáři našich článků už tuší. Odpověď se skrývá v zastoupení společností ve jmenovaném indexu. Ve značné míře totiž pokrývá akcie technologických gigantů – Apple, Microsoft, Google a dalších.

            Již dříve jsme vysvětlili, proč akcie Big Tech získaly během pandemie mezi obchodníky s cennými papíry takovou popularitu. Jen připomeneme, že tyto akcie se staly tím nejjistějším finančním nástrojem, který je na současné burze možné držet – nedopadají na ně totiž negativní důsledky pandemie. To se ostatně projevuje na onom historickém maximu – akcie mimo Big Tech se stále nevzpamatovaly. Totéž platí i o ekonomice, jak americké, tak evropské – zde odborníci očekávají návrat ke stavu před pandemií přibližně za rok.

            V kuloárech se už delší dobu mluví o technologické investiční bublině, tedy jevu, kdy jsou akcie Big Tech ohodnoceny výrazně výše, než je jejich skutečná hodnota. Ekonomické poučky praví, že každá bublina (obvykle na začátku krize) praskne. Je však důvod obávat se tohoto propadu teď, dokud ještě dopady pandemie trvají a Big Tech tak z povahy svých produktů rostou?

Dovolená v ČR

Dovolenkáři znatelně podpořili domácí ekonomiku

Můžeme se přít, zda se již projevily výsledky reklamní kampaně Dovolená v ČR, nebo se v Češích probudil vlastenecký duch. Možná je za dobré zprávy pro provozovatele ubytovacích zařízení odpovědný strach z možné nákazy v zahraničí. Popřípadě o něco pragmatičtější strach z na poslední chvíli zrušené dovolené – je sice hezké dostat zpět peníze nebo poukázku od cestovní kanceláře, naděje na souhlas zaměstnavatele s přesunem předem hlášené dovolené je však přinejlepším omezená. Jisté ale je, že značná část Čechů letos dle očekávání zvolila pro svou dovolenou území České republiky.

            Donedávna nebyla k dispozici konkrétní data, znázorňující popsaný jev číselně. Jelikož odjezd na dovolenou již naštěstí několik desetiletí nepodléhá státní evidenci, neexistuje stoprocentně spolehlivý způsob získání požadovaných dat. Alespoň přibližnou představu nám ale mohou poskytnout údaje o místech platby platebními kartami. Právě takovou statistiku zveřejnila ČSOB. Z jejích dat vyplývá, že meziročně zaplatili Češi u českých provozovatelů ubytovacích zařízení o celých 40 % více než loni. Na druhém místě, ale již v záporných meziročních hodnotách -2 %, se umístilo Slovensko. Ne zcela překvapivě byla pro Čechy z Evropy nejméně turisticky atraktivní Itálie.

            Při současném divokém vývoji nejen na poli opatření, ale i seznamech bezpečných a rizikových zemí ve vztahu k nutné karanténě, nelze dost dobře oddělit efekt kampaně Dovolená v ČR od dalších vlivů. Zmíněná kampaň Dovolená v ČR, na kterou byly vyčleněny 2 mld. Kč, má však probíhat až do srpna 2021, má tedy ještě dost času se naplno projevit.

Zrušení superhrubé mzdy a možné progresivní zdanění

V minulém článku jsme se zabývali možnými scénáři ohledně zrušení superhrubé mzdy ve vztahu k průměrné mzdě. Jak se ale projeví u těch, kteří se se svým měsíčním příjmem pohybují výrazně pod, nebo zejména výrazně nad úrovní průměrné mzdy? Zaplatí ti nejbohatší více než doteď? Sníží se daňová zátěž pro lidi s menšími příjmy?

Pro získání odpovědi na otázky v předchozím odstavci je třeba znát dva základní pojmy, z nichž jeden dopadá i na nynější daňovou sazbu. Prvním z nich je koncept tzv. solidární přirážky, který náš daňový systém využívá. Přirážka se vztahuje na lidi, jejichž roční příjem ze závislé práce či podnikání (tzn. nikoliv např. nájemné, dividendy atd.) přesahuje 48 násobek průměrné měsíční mzdy. Za předpokladu, že vydělají každý měsíc stejně, letos by se jednalo o lidi s měsíčním příjmem vyšším než 139 340 Kč. Přirážka funguje tak, že z té části jejich mzdy, která přesáhne oněch necelých 140 000 Kč, zaplatí kromě standardní daňové sazby ještě dalších 7 %.

Dalším důležitým termínem je tzv. progresivní zdanění – na jeho základě by lidé s vyššími příjmy platili nejen větší obnos než ti ostatní (což se děje už nyní – 15 % z milionu je víc než 15 % ze 30 000); ale také s vyšší procentní sazbou – místo 15 % by zaplatili například těch v předchozím článku zmíněných 19 %. Existují samozřejmě také slevy na dani, které se projeví tím výrazněji, čím nižší má poplatník měsíční příjem – v případě slev na děti může daň sestoupit až do záporných hodnot. Takových poplatníků se ale progresivní daň logicky netýká.

Může progresivní daň vypadat i jinak než jako dvojí sazba (tedy 15 % do určitého příjmu a poté 19 %)? Ano, může růst s měsíčním příjmem. Takováto daň sice působí lidumilně, zároveň ale bývá ne zcela neprávem označována jako sankce za úspěch a víc než cokoli jiného svádí k hledání alternativních východisek. Zdá se tedy, že nejrozumnější variantou je přece jen ta první, ačkoli ji těžce ponesou ti, kteří se se svými příjmy ocitnou těsně nad hranicí, zakládající povinnost odvádět 19 %.

V předchozím článku byla řeč o dvou možných postupech při zrušení superhrubé mzdy. Proč jej klademe do souvislosti s daní za úspěch? Právě kvůli oněm 90 miliardám Kč ročně, o které by státní pokladna mohla v nejhorším případě přijít. Nezanedbatelnou část z nich by totiž mohlo pokrýt právě progresivní zdanění. Je jasné, že by z něj pravděpodobně jen velmi málo lidí s vysokými příjmy sršelo nadšením. Jelikož však solidární přirážka substituuje klasickou progresivní daň, je vysoce pravděpodobné, že by při zavedení jakékoli formy progresivní daně odpadla právě alespoň solidární přirážka. V kombinaci se zrušením superhrubé mzdy by to v řeči čísel znamenalo, že bohatí by sice procentuálně zaplatili více než lidé s nižšími příjmy, ve výsledku však stále nižší částky než platí nyní.

Zrušení superhrubé mzdy

Zrušení superhrubé mzdy v číslech

Pomalu se blíží volby do Poslanecké sněmovny, a tak mandátůchtivé strany oprašují pro voliče zajímavé návrhy, které dříve neprošly. Odhlédnuvši od finančních injekcí reagujících na pandemii Covid-19 je posledním losem taženým z předvolebního loterijního bubnu zrušení superhrubé mzdy, respektive výpočtu daňového základu z ní – s návrhem, který v minulosti blokovalo právě ANO, nyní přichází kabinet premiéra Babiše. Pojďme se na následujících řádcích blíže podívat na propozice projednávaného návrhu.

V tuto chvíli se daňový základ počítá z tzv. superhrubé mzdy, tedy součtu hrubé mzdy, příspěvku na zdravotní a sociální pojištění. Z onoho součtu se pak odvádí 15 % na dani z příjmů (pro účely přehlednosti nyní nezohledňujeme slevy na dani, pouze tu základní, dopadající na všechny poplatníky bez rozdílu). Podle aktuálního návrhu by se mělo nově počítat 15 % z hrubé mzdy, tedy z nezanedbatelně nižší částky – zaměstnanci s průměrnou mzdou by tak každý měsíc zůstalo 1700 Kč měsíčně.

V úvahu připadá také zrušení superhrubé mzdy za současného zvýšení daňové sazby z 15 na 19 % – za tuto variantu se staví ministryně Schillerová. Rozdíl pro daňové poplatníky by tedy nebyl tak markantní, ve výsledku by si však ten, kdo vydělává průměrnou mzdu, polepšil alespoň o 1 %, což při průměrné mzdě dělá přibližně 300 Kč měsíčně.

Otázkou zůstává, kde chtějí zákonodárci na tuto dobrou zprávu pro rozpočet domácností vzít – státní kasa by takto ročně přišla o 90 mld. Kč. Ano, domácnosti, které by díky nově zmnoženým prostředkům více utrácely, by tuto ztrátu mohly nezanedbatelně snížit, jistě však ne zcela dorovnat. Odkud se vezmou prostředky na tento předvolební dárek, jak snížení superhrubé mzdy jiné informační zdroje rády nazývají? Odpověď se pravděpodobně skrývá ve zvýšení jiných daní nebo v horším případě v dluhu pro další generaci; bližší pohled na ostří tohoto Damoklova meče však poskytne až další jednání o návrhu. Lze se nicméně domnívat, že ještě uslyšíme o dani z přidané hodnoty a daních spotřebních. Také je ve hře progresivní zdanění – více o něm čtěte v dalším článku.

Nezaměstnanost v Číně

Vývoj zaměstnanosti v Číně

Koncem roku čínští tovární dělníci a zaměstnanci ve službách pravidelně opouštějí zaměstnání, aby odjeli do rodných vesnic za oslavami čínského Nového roku. Začátkem jara se pak vracejí znovu do měst, aby si našli nové zaměstnání. Jelikož se však letos sešel začátek jara s vypuknutím pandemie Covid-19, řada továren, restaurací a hotelů už jim místa nenabídla. Výsledek?

Desítky milionů mladých Číňanů zůstaly bez práce, což jednak dále rozevírá sociální nůžky, jednak se negativně projevuje na čínské ekonomice, jak jsme psali v přechozím článku – ten, kdo nevydělává, neutrácí. Čínská vláda se v tuto chvíli snaží řešit situaci i zvyšováním počtu míst a tedy i dostupnosti vysokých škol. Maloobchod v Číně totiž drží nad vodou převážně tržby z velkých měst, kde také žije nejbohatší vrstva obyvatel. Z nezanedbatelné části jde v této vrstvě právě o obyvatele, kteří jsou díky své kvalifikaci vykonávat práci z domova.

China - kryptoměna

Čínská ekonomika a koronavirus

Evropská unie chystá mimořádné finanční injekce, USA hýbou nepokoje občanské i ekonomické. Jak je na tom ekonomika tam, kde celý ten kolotoč začal? Jak se s ekonomickými dopady pandemie Covid-19 vypořádává samotná Čína?

V prvním kvartálu letošního roku ohlásila Čína poprvé za posledních 50 let ekonomickou ztrátu – o 6,8 %. Po počátečním podcenění a rozšíření viru do celého světa Čína aplikovala plošné testování a rozsáhlá cestovní omezení. Především se ale na rozdíl od západního světa, který poskytuje svým lidem kompenzační příspěvky, zvolila zcela opačnou strategii. Zahájila rozsáhlé investice do infrastruktury. V řeči čísel se to Číně očividně vyplácí – koncem května zaznamenala ekonomický růst o 3,2 %. Volba této strategie má pochopitelně i své stinné stránky. Vzhledem k nezaměstnanosti, na kterou se blíže podíváme v dalším článku, čínské domácnosti jednoduše nemají peněz nazbyt; maloobchod tak stále hlásí červená čísla. Mohlo by se tak snadno stát, že čínské továrny budou spotřební zboží chrlit rychleji, než je stihnou Číňané a zbytek světa kupovat. Je tedy otázkou, zda je tento růst čínské ekonomiky dlouhodobě udržitelný, jelikož právě spotřeba domácností bývá jejím nejtrvalejším faktorem.

Vrcholí přípravy na vystoupení Big Tech v Kongresu USA

Kromě trustu coby svěřenského fondu, kterým se na těchto stránkách zabýváme častěji, má slovo trust v americkém právu ještě jeden význam. Volně by se dal přeložit jako kartel nebo kartelová dohoda. Jde o mechanismus, při němž nezanedbatelná část hráčů na trhu uzavře dohodu, která je způsobilá ohrozit hospodářskou soutěž v neprospěch spotřebitele.  Nejnázornějším příkladem může být trust/kartel cenový – pokud se všichni operátoři dohodnou, že nepřiměřeně nadsadí cenu svých služeb, nemá spotřebitel jinou možnost než jejich předražených služeb využít. S pojmem kartelu je úzce spojen i termín dominantní pozice na trhu. Jakmile podíl společnosti přesahuje na konkrétním trhu 30 %, je podrobena přísnějším kritériím a drobnohledu antimonopolního úřadu, aby svého postavení nezneužívala. A právě poslední situace v sobě zahrnuje současné dění kolem Big Tech. Kdo Big Tech jsou a v čem jsou tyto společnosti zajímavé? Podrobnou odpověď na tuto otázku najdete v článku o vzestupu jejich akcií: https://parkerhill.cz/akcie-technologickych-gigantu-se-stavaji-sazkou-na-jistotu/

            Kořeny právní úpravy kartelů sahají v USA už do roku 1890, kdy se jí věnoval Sherman Act. Jisté je, že americké giganty Amazon, Apple, Facebook a Google spojuje kromě faktu, že spadají pod Big Tech ještě jeden zásadní prvek. Všichni jsou na americkém trhu dominantními (a v případě Google takřka jedinými) hráči na trhu ve své oblasti. Amazon vévodí elektronickému obchodu, Apple smartphonům, Facebook sociálním médiím a Google vyhledávání. Lze dokonce s úspěchem tvrdit, že tato dominance v některých případech přesahuje „velkou louži“. Kdo z Vás dnes k vyhledávání použil Bing? V uplynulém roce se příslušné výbory amerického Kongresu detailně zabývaly zkoumáním toho, zda zmíněné společnosti využívají své dominantní pozice pro dobro spotřebitelů, nebo jí naopak zneužívají. První případ je napříč právními úpravami řady států po celém světě důvodem, proč bývá dominantní pozice tolerována. Někdy je žádoucí, aby na trhu nebylo příliš mnoho hráčů, protože by to mohlo vést například ke snižování výrobních nákladů na úkor kvality. Dobrou ukázkou tohoto modelu může být duopol Boeing a Airbus. Pokud by ale Kongres dospěl k závěru, že jednání společností zneužívá dominantní pozice, a tedy vykazuje známky segmentového kartelu, je připraven příslušnou právní úpravou omezit. To by, jak jsme již uváděli v odkazovaném článku výše, mohlo v konečném důsledku ovlivnit cenu jejich akcií a zamíchat už tak dostatečně rozvířenou situací na burzách.

Parker & Hill

Spolehlivě & rádi Vám pomůžeme